Mike: Teď jsem jeden dobrej skutek udělal. Takže už čekám jenom na odměnu. otec Šimon: Aha. Já už jsem si myslel, že to myslíš vážně. Mike: Já to myslím vážně, naprosto vážně. A navíc, když všechno dobře pude, tu odměnu dostanu už dneska večer. otec Šimon: Dokážu si představit, jak ta tvoje odměna bude vypadat. Mike: Krásně ...krásně! otec Šimon: Právě.
Mike: To takhle funguje s tím oplácením? otec Šimon: S jakým oplácením? Mike: Že pánbů ti to oplatí. otec Šimon: Píše se, když dobro konáš, bude ti činěno. Mike: Tak to je dobrý, to je dobrý!
Burák: A co nějaká práce? Dovol, abych ti připomenul, že máme hospodu. Mike: Já vím, já vím. Víš, co říkala vždycky moje babička? Práce nemá nohy, to znamená, že nemá kam utéct!
Burák: Už sem tě zažil, že si dal lidem do držky kvůli menším věcem. Mike: Chtěl tyátr, měl tyátr. Udělal z nás blbce a s tímhle tím já dokážu žít. Burák: Jo? Kde se v tobě bere ta velkorysost? Mike: Nikdo není dokonalý, Buráku.
Burák: Vy jste fakt super dvojka, vy dva! Mike: Já musím říct, že větší komiky už jsem dlouho neviděl. Burák: Takže sbohem a šáteček. Mike: Děkujeme za tu scénku na rozloučenou. Robert Dražan: Takže nakonec jsme ze sebe ještě navíc udělali úplný voly. Super! Leoš Trébl ml.: Prosím tě, mlč!
Mike: Koukám, že tady panuje dobrá nálada. Aspoň někdo je v pohodě. otec Šimon: Ty nejsi? Mike: Kdybych měl sílu, tak ze sebe vytáhnu ty vidle, na který jsem si naběh!
Burák: Ještě by jsme měli být rádi, že můžeme živit tvoji velkou žlutou rodinu někde na břehu Mekongu. Liu: Aspoň víš, proč jednou Vietnamci budou vládnout celýmu bílýmu světu! Mike: Hele, dej si pozor, tlačej se na vás Číňani! Liu: Těch je jenom hodně, ale nejsou to tak dobrý obchodníci.
Mike: Tak pozdravuj pana biskupa a nenech se osahávat! otec Šimon: Jsou tyhle fóry ještě vtipný? Burák: Jo! Mike: Já vím, ale ministranti a flanďáci to je takovej neodmyslitelnej příběh lásky a touhy. Burák: No! Navíc ženskejm vždycky připadaly dospělí chlapi divný, když se oblíkaj do takových hábitů, ne? otec Šimon: Myslíš kuchaře? Mike: Jedna nula pro tebe!
Burák: Tak to by jsme asi měli makat ne tak jako Vietnamci, ale jako Češi, ne? Hany: A to je jak? Burák: Tak, aby ses nepředřel. Prostě děláš jen to, co se ti řekne, žádná aktivita navíc a pěkně pomalu, aby jsi nekazil normy!
Burák: Hele, tady něco nehraje! Slepičkovi se koukaj jak makáme, Tréblovic famílie se kouká jak makáme a teď se bude ještě koukat jak makáme tenhlecten žlutej otrokář (Liu), jo? Něco děláme špatně!
Liu: Kdyby někdo slušnej koupil flašku a pozval mě... Mike: Tak dobře, já od tebe koupím tu tvoji hadí hrůzu! Liu: Tak jo, tři sta! Burák: Tři sta, to je nějaký levný, ne, za dva hady? Liu: Tak čtyři sta! Mike: Tak děkuju!
(Mike s Burákem vynášejí na židli těžce nemocného Karla Trébla z hotelu Grand zadním vchodem za asistence Kláry a upadnou s ním.) Klára: Dědo!!! Karel Trébl (děda): Já se, já se cejtím nějak, nějak líp. Já se cejtím líp!!! Klára: Počkej, ale do tý nemocnice jedeme? Karel Trébl (děda): Jasně, ať felčaři viděj, kdo je v posledním tažení!
Mike: Myslíte si, že to, že nemáme nic v lednici, je způsobeno tím, že nemáme lednici? otec Šimon: Když má něco jednoduché vysvětlení, bývá většinou správné. Princip Occamovy břitvy.
(po výbuchu plynu v kuchyni) Mike: Je pravda, že je to takový vzdušnější. Burák: Myslíš? Mike: Já jsem vždycky chtěl hospodu s otevřenou kuchyní. Burák: Tak to se mi povedlo, ne?