(Jirka, Áda a Jarda křísí Ludvu, který něco nesmyslně mumlá.) Jarda: Kraj? Jirka: Jakej kraj, Ludvo? Co to meleš? Jarda: Jakej Kraj? Jirka: Jakej? (Ozve se Kraj, který sedí za stolem v klubovně a píše dokumentaci.) Kraj: Já jsem kraj, pánové. Rád bych vás upozornil, že jsem pořád ještě přítomen. Jarda: Vy jste Kraj? Áda: Dobjej den. Kraj:(Okomentuje svojí propisku.) No, tss... dopsala... svině.
(Část týmu jede na zápas v Matějkově autě s Ludvou za volantem, který zabloudil.) Jarda: Vole. Vole, Psojedy. (naštvaně) To není možný, vole, Psojedy. Pusť mě k tomu, ty vole. Ludva:(Brání volant.) Matějka říkal, že mám výslovně řídit jenom já. Jarda:(Naštvaně drží Ludvu.) Psojedy snad ani nejsou na mapě. Nejsou! Psojedy neexistujou. Ludva:(urputně) Matějka mně důvěřuje. Jarda:(Dere se k volantu.) Pusť mě k tomu!
(Jirka přijde do hospody po hádce doma.) Matějka: Nazdar, Jiřino. Jarmil: Čau. Jirka: Ahoj. Udělej mi pivo a velkou vodku! Matějka: Sem ti špatně rozuměl. Co, že to chceš? Jirka: Tak malou, no.
Jirka: Honzo, ty hraješ na stoperu, viď? Že jo? Tak taky nějaká zodpovědnost, ne?! Honza: Jiřino sorry, pánové sorry. Jirka: Co sorry, sorry, vole! Tak to odmáznu, a když je balon na druhý straně, tak pak se podívám na ty kozy, ne?!
Kraj: Kde se sprchují hosté? Ludva: No tady. Kraj: To se sprchují společně s rozhodčími? Ludva: No ano, ale rozhodčí mají přednost, kdyby náhodou došla teplá.
Jarda: Já se ráno probudím a deprese. Já jdu do práce a deprese. Já jdu z práce... Ludva: A deprese? Jarda: Když jdu z práce, tak nemám. To je zajímavý. Jenom v úterý, když vyzvedávám kluka ze školky, to mám.