Alenka: Před zamilováním se lidé bránit nemohou. Srdcový spodek: Ale jistě, že můžou. Prostě se vykradeš ven uprostřed noci, popadneš kaťata, klíčky a už se neohlídneš zpátky.
Srdcový spodek: Musím přiznat, že si létání užívám. Stříbřenka: Vždycky tomu tak bylo. Srdcový spodek: Pokud tě to zajímá, tak jsem si s tebou rád užíval i jiné věci.
Stříbřenka: Jsem víla Stříbřenka. Jak vám mohu posl... Srdcový spodek: Zdárek, Stříbři. (Vlepí mu facku.) Jak se vede? (Vlepí mu daší.) A je to. Alenka: Vy dva se nejspíš znáte.
Alenka: Mohli bychom to přeplavat. Srdcový spodek: Ne, nemohli. Alenka: Jestli se bojíš nebezpečí číhajícího pod hladinou, zvládnu... Srdcový spodek: Neumím plavat. Alenka: Jak jsi tu dokázal celý život žít a nikdy... Srdcový spodek: Zabýval jsem se jinými věcmi. Alenka: Čím? Srdcový spodek: Třeba strachem z vody, Alenko.
Srdcový spodek: Chceš ho vzbudit ty, nebo mám já? Alenka: Nech ho být. Chudák králík už toho vytrpěl dost. Srdcový spodek: Což alenkovsky znamená, že by nás jen zpomaloval.
Srdcový spodek: Kde tu lahev najdeme? Alenka: Zakopali jsme ji na Chatrudné louce pod Vznešeným Duňstromem. Je to místo, kam niko nechodí. Srdcový spodek: S takovýmhle jménem, proč taky? Pokud to nejsou plyšoví medvídkové.
Srdcový spodek: Červená královna, říkala jsi, že Cyruse do vroucího moře svrhla ona. Proč by to dělala? Alenka: Nevím, ale ráda bych se jí na to zeptala a pak viděla její výraz, až si uvědomí, že nejsem z těch, co odpouští, zvlášť poté, co se ten její obličej několikrát za sebou setká s touto větví.
(Propadají se do žužu bažiny.) Alenka: Přestaň se mlet. Klesáme pak rychleji. Srdcový spodek: Jo, pomalá smrt je mnohem příjemnější. To je tak ponižující. Zemřu jako ta zatracená sušenka s marshmallow.
Bílý Králík: Kloboučník se v Říši divů už nějakou dobu neukázal. Srdcový spodek: A nikdy se sem ani nevrátí. Zařídil si hezký život tam, kde jsem si ho zařizoval i já. Tam, pokud mohu dodat, kde dračí vážky nejsou doopravdy draky.
Alenka: Opatrně, Spodku. Přistáli jsme na žužu mokřině. Srdcový spodek: Samozřejmě, že přistáli, protože jezero z dezertové polevy dává dokonalý smysl.
(Srdcový spodek pomáhá Alence utéct z blázince, al ona nechce jít. Na oba se vrhnou zřízenci.) Alenka: Já nic neudělala. Srdcový spodek: To je pravda. Kdyby alespoň trochu pomohla, tak už bychom byli dávno pryč.
(Cyrus chce Alenku požádat o ruku.) Cyrus: Po sto let jsem byl uzavřen v lahvi, byl jsem otrokem špatných snů lidí a za celou tu dobu jsem si přál jen jedno. Abych už nikdy nebyl vězněm. A teď mám další přání. Počkat. Myslím, že lidé z vaší země to dělají na jednom... (klekne si) Alenka: Ano. Cyrus: Co? Alenka: Ano, ano, vezmu si tě! Cyrus: Ne, ale já si připravil řeč. Byla okouzlující a výřečná a... (Alenka mu padne do náruče a políbí ho.)
Cyrus: Co děláš v mé lahvi? Alenka: Prozraď mě a já se zvětším. Přímo tady a teď, tvůj dům nechám vybuchnout na milion zářivých kousků. Cyrus: To bychom nechtěli, že ne? V dnešní době je najít dobrou lahev tak těžké.
Bílý Králík: Mně si vůbec nevšímejte. Já jsem jen majitel domu, kde jste byli oba dva zachráněni. Tohle je skvělé. Na koberci teď máme stejné skvrny od krve. paní Králíková: Percy, klídek. Bílý Králík: Vážně, na co fotoalbum, když máte všechno tohle? Podívejte, děcka, tady málem umřela Alenka. A podívejte, sem málem vylezla Cyrusova slezina!
Srdcový spodek: Kdo je to? Alenka: To je jenom tesař. S ním si nedělej starosti. Srdcový spodek: Jasně. Nedělej si starosti se šklebícím se chlápkem, který drží pilu.
Alenka: Ukradl jsi mi má přání. Srdcový spodek: Myslím, že jsi to špatně pochopila. Ta přání jsem jen chránil. Alenka: Čekáš, že tomu uvěřím? Srdcový spodek: Ani ne.
(Alenka se setká se Šklíbou, který ji teď chce sníst.) Alenka: Když jsme teď znovu přátelé, tak bys přece kamarádku nesežral. Nebo ano? Šklíba: Bez pepře rozhodně ne.