Opičí král
(Xi you ji)
Seriálový kult
Kdybych měl tenhle seriál vynachválit, nevystačil by mi na to ani celý slovník superlativů. Opičí král je už od raného dětství můj nejoblíbenější seriál a ani dnes tomu není jinak. Když ho v roce 1991 poprvé na ČST uvedli do vysílání, bylo mi necelých 10 let. Od prvního dílu jsem se zaujetím sledoval, jaké výtržnosti zas Velký světec rovný nebi Sun Wu-kchung provede. A když pak v létě 1993 seriál zreprízovali, už nezůstalo jen u sledování, pečlivě jsem si všechny epizody nahrál. Můj nejoblíbenější díl je 24. Zkrocení nefritového zajíce (silná nostalgie, ten díl jsem měl nahraný už z prvního odvysílání a jeho dialogy jsem schopen odříkat zpaměti), dále pak epizody 13. Démon v zemi Černých kohoutů (zajímavý a vtipný příběh, nádherná podkresová hudba) a 16. V království žen (převážně romantický díl s nádhernými písněmi). Ale i všechny ostatní epizody jsou výborné, není žádná, která by se mi nelíbila. Nádherným způsobem zde byly skloubeny prvky staročínské mytologie, tradiční kultury, buddhistické učení, ale i humor, zábava, akce a napětí. Opičí král vlastně podnítil můj pozdější zájem o asijskou kulturu, zejména země vyznávající buddhismus. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě nic, co by se tomuto seriálu dalo vytknout. Scénář a dialogy, herecké výkony, triky, scenérie, masky a kostýmy, vše je zde nadmíru propracované. Také hudba (ať už podkresová, ucelené písně nebo třeba jen samotná úvodní znělka) je vynikající. Mnohé epizody, jako např. 13. či 20. díl mají své specifické melodie, které v ostatních epizodách nezazní. Rovněž nesmím opomenout povedený český překlad a kvalitní dabing brněnského studia (zejména nezapomenutelný hlas Suna v brilantním podání Karla Riegela). V roce 1999 bylo dodatečně natočeno dalších 16 dílů pod názvem Xi you ji 2, obsahující zbylé příběhy z cesty na západ, které se však na obrazovky českých TV nikdy nedostaly a dostupné jsou pouze v originále. Opičí král je ve všech směrech klenotem asijské kinematografie.
Ještě se vyjádřím k pokračování z let 1999-2000, což je vlastně druhou řadou původního 25-dílného seriálu z roku 1986. 16 nových dílů obsahuje zbylých 11 samostatných příběhů z Wu Čcheng-enova románu, které kvůli nízkému rozpočtu nemohly být natočeny v prvním seriálu. Druhá řada obsahuje např. příběh o kapřím démonovi (zmíněn v 25. dílu starého seriálu), příběh o třech démonech a lahvičce temných sil (znáte z knihy), příběh o falešném Sun Wu-kchungovi, hadí upírce, démonovi z Černé řeky a mnoho dalších. Epizody mají tentokrát sice jednotnou délku 45 minut, ale už neplatí, že co díl, to samostatný příběh (některé příběhy začnou třeba jen 5 minut před koncem jednoho dílu a pokračují v následujícím). Pokud jde o kvalitu zpracování, v některých bodech je seriál oproti první řadě značně odfláknutý, zejména hudba se tentokrát vůbec nepovedla. Několik zajímavých písní sice v seriálu zazní, ale podkresovou hudbu tvoří cca. jen pět stále dokola se opakujících unylých melodií, což je žalostně málo. Také zdlouhavé dialogy mohly být v mnoha případech nahrazeny pouze obrazovým zpracováním s doprovodnou melodií, tak jako tomu často bylo v prvním seriálu. Jinak ale masky, kostýmy, výprava i triky se povedly, k nim výhrady nemám. Rovněž je k dobru, že Tripitaku a především Suna hrají původní herci (představitelé Čuníka a Píska byli vzhledem k vyššímu věku původních herců přeobsazeni). Můj celkový dojem z pokračování je 80%, nicméně když je to zde v jednom profilu s původním seriálem, jako celek je to stále 100%.
Písek a spol.
Obrovská šílenost, u které funguje nostalgie jako u málokterého počinu. Dodnes se vidím, jak jsem jako nechápající špunt fascinovaně zíral na obrazovku, nerozuměl jsem, o co jde a stejně - přijít byť jen o jediný díl byla katastrofa.