Palm Royale

Smetánka z Palm Beach dokáže pobavit

Palm Royale je poslední knižní počin spisovatelky Juliet McDanielm po které skočil Apple TV+ a převedl jej na obrazovky. A možná se to tvůrcům podařilo ještě lépe, než v knize. Feministicky založený příběh o krásných ženách, které se "prodávají" formou soutěží krásy a chtějí z toho vytěžit snový život, má ten správný feeling, vhodný pro nenáročnou a zábavnou podívanou. Sledovat skoro dědičku velkého bohatství (díky svému manželovi, jehož matka je hodně zazobaná a je v komatu, z kterého se možná neprobere), která se chce chopit příležitosti a dostat se do nejvyšších pater smetánky, dokáže vykouzlit úsměv skoro v každém druhém záběru. Jistě, zvednutý prostředníček tu je, nechybí kritika jak high society, bohatých paniček a žen, tak i těch, které jim závidí, ale je potlačen nadsázkou a skvělým herectvím Kristen Wiig jako Maxime Simmons, nebo Laury Dern, hrající postavu ženy, která takovéto bohatství má, ale odmítá jej. Názorové střety se nerozebírají do hloubky, ale v jednotlivých dialogových scénách si dámy vcelku svižně sdělí svůj obsah a jde se dál, vždyť za rohem čeká nějaké to potěšení. Nechybí ani soutěživost, skloubená s pokryteckým přátelstvím a intrikami, převážně kolem události sezóny. K tomu spousta úlisnosti a nevraživých pohledů, jenž dokáží navodit výbušnou atmosféru a první tři epizody jsem zhltnul jak maliny se šlehačkou. Jen je nutné se spokojit s tím, že mnohé problémy, které jsou v seriálu vsazeny do konce 60. let minulého století jsou přeci jen už za námi a společnost se posunula, ale nakonec jde o retro komedii, tak se lze s tím smířit, jako s faktem, že na pudru a líčení se nešetřilo. Jo a Ricky Martin tu je moc fajn.