Paměť stromů

Paměť stromů – O čem to je

Putování za památnými stromy s Luďkem Munzarem.

Paměť stromů není a nikdy nechtěla být klasickým botanickým vzdělávacím cyklem. To by bylo příliš jednoduché a stromy mají na víc! Marii Hruškové a Bedřichu Ludvíkovi šlo o něco jiného. Představovali si, jak nějaký náhodný televizní divák zahlédne nějaký náhodný útržek dílu a pak, třeba i o mnoho dní později, se cestou z práce zastaví na okamžik u stromu, který až doposud celá léta míjel bez povšimnutí. Zastaví se a zůstane stát a bude na strom zírat a nebude vědět proč. Ale neodejde, nesklopí hlavu, dál bude na strom hledět a pomalu si uvědomovat, že si ho nikdy nevšiml a že je ten strom vlastně zajímavý. Možná si ani nevzpomene, že vlastně nedávno viděl v televizi cosi o stromech, ale napadne ho, že vlastně ani neví, jak se takový strom jmenuje, že je to hrozné, jak stárne a ztrácí vnímavost k věcem, které dnes a denně potkává a že s tím musí něco udělat.

Kořeny. Jak málo jsme se jim věnovali. Vždyť přece nejsou vidět. Co kdyby i lidé měli kořeny jako stromy? Co kdybychom byli vrostlí do země od narození do smrti? Být vrostlí bez pohybu na jednom místě...

A přece své kořeny máme! Oč míň jsou vidět, o to jsou pevnější. Jsme vrostlí do země, v níž jsme se narodili, do kultury, v níž jsme vyrostli, do hodnot, v nichž nás vychovali, do přátel, které jsme během života potkali.

Náš kořenový systém je ještě složitější než kořeny stromů. Sahá od rodiny až po národ, od ukolébavky až po hymnu, od Křišťanovy legendy až po Bohumila Hrabala, od knížete Václava po Seiferta. Jsme stejní jako stromy. Vkořeněni do země, z níž pocházíme, do její kultury a tradic. Spojeni s domovem.

Luděk Munzar

průvodce