(Rosalie a její dcera přišly do obchodu, aby se podívaly, jak jedna akce šlape.) Harry:(nadšeně) Jak se má moje nejmilejší děvče? Taťána: Dědo! (nadšeně skočí Harrymu do náručí) Tohle říkáš i mamince. Harry: Říkám to všem svým milovaným děvčatům. Taťána:(nevinně) A kolik jich máš?
(Dollyovic sestry Harryho pozvaly na večerní zábavu.) Harry: To nikdy nespíte? Rosie Dollyová: Na to budeme mít dost času, až budeme v hrobě. Harry: Tam jsem před pár týdny málem skončil. Donutí tě to přemýšlet. Rosie Dollyová: Příšerný to zvyk.
(Harry požádal Nancy o ruku, což chtějí chvíli udržet v tajnosti. Princezna Marie je docela drbna.) Princezna Marie: Harry mi sdělil opravdu skvělé zprávy. Gratuluji. Mám z vás opravdu radost. Nancy Webbová: Ehm... Ještě by to chvíli mělo zůstat v tajnosti. Princezna Marie: Ach, ale nestrachuj se. Budu mlčet jako hrob. Tajemství totiž miluji.
(Violette hostí večírek, aby získala prostředky pro Selfridge Estates - výstavbu domovů pro návrativší se z války.) Princezna Marie: Violette, tohle je lord Forgille, řídí Forgille Textiles. Violette:(s úsměvem natáhne ruku k lordovi) Těší mě. Princezna Marie: Doopravdy lordem není, ale peníze skutečně má. Paní Selfrdgeová:(káravě) Marie! Princezna Marie: A taky je neslyšící. (S úsměvem pozvedne skleničku k jeho poctě.)
Violet: Omluvíte mě, nebo je to kafe taky povinný? Harry Selfridge:(na Nancy Webbovou) Ta mě musí za něco trestat. Proč jinak by chodila s majitelem klubu? Nancy Webbová: Když dívky začínají randit, obvykle se dotyčný podobá jejich otci. (Harry po ní střelí pohledem) Přitahuje nás povědomé.
(K Selfridgeovým do domu se stěhuje zadlužená Sergejova matka. Služebnictvo nestačí její majetek přenášet dovnitř, tolik ho má.) Paní Selfridgeová: Kolik těch zavazadel ještě bude? Princezna Marie: Jen pár nezbytných maličkostí. (Fraser v šoku zděšeně vyvalí oči.) Paní Selfridgeová: Odneste to prosím do hostinského pokoje, Frasere. Princezna Marie: Ani nepoznáte, že mě tu máte. (Harry se pochybovačně pousměje.) Budu jako myška.