Mary: Víš, nemusím si ho brát. Matthew: Ale ano, musíš. Kdybych si myslel, že jsem důvod, proč by sis ho brát neměla, tak... skočím do nejbližší řeky. Mary: A jak bys to bez mé pomoci dokázal? (Matthew nemůže po zranění páteře, které utržil během války, chodit.) Matthew: Samozřejmě bych tě přiměl, abys mě tam strčila.
Mary:(na Matthewa) Brzy si zvyknete na to, jak to tu chodí. Matthew: Jestli tím chcete říct, že jsem zvyklý na úplně jiný životní styl, tak se nemýlíte. Sibyl: Jak se svým časem naložíte? Matthew: Sehnal jsem si práci v Riponu. Řekl jsem jim, že začnu již zítra. lord Crawley:(zhrozeně) Práci?
(Na Downton přijel nový dědic Matthew s matkou a probíhá představování.) Isobel Crowley:(nadšeně k lady Violet) Tak jak se budeme oslovovat? lady Violet:(chladně) Vždycky můžeme začít s paní Crowley a lady Grantham.
Denkerová: Vím, že mě nemáte rád. Spratt: Proč bych vás neměl mít rád? Denkerová: Protože jsem zajímavá, exotická a přitažlivá. Spratt: Probůh, je to horší, než jsem si myslel. To máte vždy problém rozeznat skutečnost od fikce?
(Edith přišla za Sprattem. Denkerovou posílají pryč z místnosti.) Denkerová: Když mě tu nechcete. Spratt: Kdy vás naposledy někdo chtěl? Denkerová: To budu ignorovat.
(Robert se chystá odcestovat a Cora mu to rozmlouvá kvůli jeho zdravotnímu stavu.) Cora: Ve tvém stavu je to tak zbytečné. Robert: Ale já nejsem v žádném stavu. Leda tak ve stavu nudy.
(Isobel navštívila Violet a spolu diskutují o záměrech Larryho snoubenky. Violet slíbila, že jí navštíví a zjistí pravdu.) Isobel: Domnívám se, že bude tvrdým oříškem. Violet: A já jsem tvrdý louskáček.
(Daisy se dozvěděla datum svých zkoušek.) Daisy: Bože můj! paní Hughesová: Byla bych ráda, kdybyste nebrala jméno Boží nadarmo. Daisy: Snad to nadarmo není. Budu potřebovat všechnu pomoc.
(Mary a Tom se chystají odjet do Londýna a Edith zůstává na panství.) Mary: Edith to bez nás jeden den zvládne, že? Edith: Zvládnu to bez tebe tak dlouho, jak jen budeš chtít.
(Edith telefonovala se svým novým přítelem. Cora ji vyzvala, aby ho pozvala na panství.) Mary: Stojí za to? Edith: V porovnání s tvým automechanikem? Tom: Já jsem automechanik, děkuji pěkně.
(Rodina je v kuchyni a slaví návrat manželů Carsonových. Violet dříve zmínila, že v kuchyni nebyla nejméně 20 let.) Tom: Změnilo se to tu od poslední návštěvy? Violet: Vím, že na cestu zpět budu potřebovat Ariadnino klubko.
(Manželé Carsonovi se vrací ze svatební cesty a celá rodina je jde dolů pozdravit.) Violet: V kuchyni jsem nebyla nejméně 20 let. Isobel: Máte s sebou pas?
(Violet pozvala Lady Shackleton na večeři, kde jí má pomoct ve sporu o sjednocení nemocnice.) Violet: Prudence, řekněte jim to. Lady Shackleton: Myslím, že obě strany mají k věci co říct. Violet: Nebuďte taková třasořitka! Lady Shackleton: Jak se mohu nazývat odborníkem, když neznám fakta? Violet: Mě to nikdy nezastavilo!
Violet:(o své komorné) Pořád mluví o tom, jak je její matka křehká. Ale já jsem taky křehká. Tak proč nemyslí na to? Isobel: Vy jste křehká jako Windsorský hrad.
Isobel: Zdá se nepravděpodobné, že Spratt má soukromý život. Violet: Ano, nepravděpodobné a nesmírně nepříjemné. Isobel: Ale přece mu to nemůžete upírat. Sloužící jsou také lidé. Violet: Ano, ale pokud možno jen když mají volno.