Panství Downton

(Baví se o siru Richardu Carlisleovi.)
lady Sybil: Co na něm podle vás Mary vidí?
lady Rosamund: Kromě peněz myslíš?

(Ethel obdivuje zručnost rukou pana Langa.)
Ethel: Ty by určitě dokázaly nekonečně mnoho jiných věcí.
Sarah O'Brienová: Pro začátek dát ti pohlavek.

(Edith chce řídit traktor.)
Violet: Edith, ty jsi dáma, ne žabák dobrodruh.

(Lady Sybil se snaží něco uvařit sama.)
paní Patmoreová: (křičí) Co to má u všech rohatých být? (Uvědomí si, že je to lady.) Totiž, já tak docela nechápu, co se snažíte udělat slečno.
lady Sybil: Já věděla, že to nedopadne dobře.
paní Patmoreová: To ne slečno, inu dokonce si dovolím říct, že žádné jídlo na světě by nemělo takhle vypadat.

(Matthew Crawley si přivedl svoji snoubenku.)
Cora: (o snoubence) Obávám se, že poznat nás všechny najednou, musí nahánět strach.
Violet: To doufám.

(Lady Sybil se chce naučit základy vaření.)
paní Patmoreová: Tak tedy začneme. Umíte nalít vodu do konvice?
lady Sybil: (směje se) To umí každý. (vystříkne na ni voda)
paní Patmoreová: Každý ne, jak se zdá.

(Ethel je nová hospodyně a chce dostat palačinku, kterou dostávají milostpáni. A ptá se, co tedy dostane služebnictvo.)
Ethel: Co máme my?
paní Patmoreová: Dušenou zeleninu a krupičnou kaši.
Ethel: (pohrdavě) To máte často?
paní Patmoreová: Ale... tobě to nechutná.
Ethel: Moc ne.
paní Patmoreová: (ironicky) Och, chápu. Nechtěla bys spát v ložnici milostivé paní, když už jsme u toho?

(Violet vejde do pokoje a chce předělat kytku.)
Violet: Anno, pomozte mi s touhle obludností... Vypadá to jako něco ze ztraceného světa.

Tom: Vždycky jsem byl proti násilí na lidech, přísahám.
Violet: Aspoň můžeme v klidu spát.

(Tom mluví o podpálení zámku Irské šlechty)
Tom: (Říká rodině.) Pro mě tato sídla znamenají něco jiného. Nevidím v nich půvab a pohodlné bydlení. Vidím něco hrozného.
Violet: Je to nevkusný zámek to se musí nechat.
Robert: Mami, tohle nám nepomůže.

(Tom vysvětluje, proč musel utéct z Irska bez Sybil. Účastnil se nějakého povstání, kde se zapálil dům nějakého hraběte.)
Edith: (Říká všem.) To je, ale tragédie.
Violet: Ano i ne, ten dům byl ohyzdný, ale to není omluva.

(Violet se příjde podívat, jak se připravuje svatba Edith.)
Edith: Ahoj, babičko. Že je to vzrušující?
Violet: V mém věku je už vzrušení třeba dávkovat.

(Robert je oblečený na večeři ve smokingu a ne ve fraku.)
Robert: Připadám si, že vypadám jako nějaký pašerák z Chicaga.
Violet: To slovo je skoro stejně podivné jako ty v tom úboru.

(Dámy jsou před svatbou v pokoji Mary. A baví se o svatební noci.)
Cora: Viď, že by jsi se zeptala, kdybys chtěla něco vědět? Chci říct, že určitě něco víš.
Mary: Rozhodně víc než ty, když jsi se vdávala. A neboj, teď nic vědět nepotřebuju.
Cora: Protože když se dva lidé milují, tak všechno (Chvíli se odmlčí a všichni čekají co řekne.) je tak úžasná zábava.

(Cořina matka příjíždí na Downton.)
Martha: (Vystupuje s auta a mluví k rodině a služebnictvu, kteří stojí venku.) Ať je válka nebo mír, Downton pořád stojí a Crawleyové v něm stále žijí.
Cora: Mami, ráda tě vidím.
Martha: Všeho do času. Roberte copak mě nepolíbíš?
Robert: S největším nadšením. Povězte mi, odkud je to auto?
Martha: Najala jsem si ho v Liverpoolu. Proč?
Robert: Myslel jsem si, že je to dárek od americké vlády aby se Británie zase postavila na nohy.
Martha: (k panu Carsonovi a paní Hughesové) Svět se dost změnil od našeho posledního setkání.
Carson: A my s ním madam.
Martha: Opravdu? Je dost zvláštní si představit, že by se Angličan nějak změnil. (Přechází na druhou stranu k vnučkám.) Sybil, drahoušku, vyprávěj mi, jak se připravuješ na porod. Ve Státech děláme tyhle věci mnohem lépe. Edith, stále žádný ctitel? No nevadí. Dostaneš pár rad od moderní americké dívky. Mary, nejdražší Mary. Vyprávěj mi o plánech na svatbu a já ti pomůžu je vylepšit.

(Do Downtonu má na svatbu přijet Cořina matka, která je taky Američanka. Její příjezd se probírá u večeře.)
Violet: (ke Coře) Tolik se těším až opět uvidím vaši matku. Vždycky když jsem s ní, vzpomenu si na přednosti Angličanů.
Matthew: Ale ona je Američanka, že?
Violet: (ironicky) Přesně tak.

(Lady Rosamund zjistila, že jí její nápadník podváděl s její komornou.)
Rosamund: Prosím, omluvte mě, ale zatraceně!
Mary: (překvapeně) Proč? Je to pro tebe záchrana, řekla bych.
Rosamund: To je samozřejmě pravda. (naštvaně) Jenom nemůžu snést, že máti měla zase pravdu.

(Lord Hepword, který se dvoří Lady Rosamund, je na návštěvě u její matky Violet. Kde se baví o tom, že nemá žádné peníze, a kvůli tomu by si chtěl vzít Rosamund.)
Violet: To mi můj špion řekl. Takže vy chcete, aby vám Rosamund nebo spíš jmění zesnulého pana Painswicka přišlo na pomoc.
Lord Hepword: Mé city k lady Rosamund jsou opravdové. Nesmírně ji obdivuju.
Violet: O tom nepochybuju. Jen se bojím, že její peníze obdivujete ještě víc.

(Mary a Anna zjistí, že nápadník tety Rosamund si jí chce vzít jenom pro peníze, a najdou ho v kompromitující situaci s komornou lady Rosamund.)
lord Hepword: (Když vtrhnou do pokoje a načapají ho.) Moje milá, to není tak, jak to vypadá.
Rosamund: Jak jinak bych si tohle mohla vyložit?
lord Hepword: Ale já přísahám.
Rosamudnd: Evidentně jsem byla manipulována rukou odborníka. Která jak teď vidím nepatřila Vám. (Podívá se na svou komornou.)
lord Hepword: Rosamund.
komorná: Nech toho, je po všem. Neztrapňuj se.
Rosamund: Dobrá rada. Proč se neoženíte s ní? Všechny společenské nedostatky zakryje svou vynalézavostí.
komorná: (k Lordovi Hepwordovi) Neříkám ti to pořád? Ty starý hlupáku.

(Cora si čte dopis od Sybil, kde zjistí, že je těhotná, a říká to Robertovi.)
Robert: Tak, tak. Budeme mít povstalecké vnouče.
Cora: Hlavu vzhůru. Až příjde revoluce bude se nám hodit, že máme kontakty i na druhé straně.

(Tom a Sybil dostali požehnání od Roberta k sňatku.)
Violet: (k Robertovi) Takže už jsi se s tím smířil?
Robert: Stejně by odešla. A možná by posledním darem od Lavinie mohlo být připomenutím toho, na čem opravdu záleží. Myslíš, že jsem slaboch?
Violet: Vůbec ne. Šlechta nepřežívá díky své neústupnosti. Ne, musíme pracovat s tím co máme, abychom ten skandál co nejvíce zmenšili.
Robert: Ale máme vůbec nějaký materiál?
Violet: Byl bys překvapený. Angažuje se v politice, že? A píše. Z toho už by se dalo něco vytvořit. A existuje nějaká rodina Bransonů se sídlem nedaleko Corku. Myslím, že jsou příbuzní s Howardovými. Můžeme ho šoupnout k nim do rodiny.

(Tom před celou rodinou vyjeví své city k Sybil. Ta všem řekne, že si ho chce vzít a žít s ním v Dublinu.)
Violet: (mluví k Tomovi) Co si o tom myslí vaše matka?
Tom: Když to chcete vědět, myslí si, že je to velmi pošetilé.
Violet: Aspoň něco máme společného.

(Tom chce říct před celou rodinou, že si chce vzít Sybil, příjde do salónu a je odhodlán to říct všem.)
Tom: (mluví k Sybil a k ostatním) Požádala jsi mě abych přišel, tak jsem tady.
Violet: Řekne mi někdo, prosím, co se tu děje, nebo jsme se všichni ocitli v jiném světě?
Tom: Tvoje babička má právo o tom vědět, stejně jako ostatní.
Violet: Proč mě tohle příliš neuklidnilo?

(Violet využívá svých známostí a volá s někým, aby jí spojil s velmi vlivným příbuzným, který by mohl dostat Williama do Downtonu.)
Violet: (do telefonu) Ano, ano... Toho ministra! Kolik tam asi máte markýzu z Flintshiru?
Violet: (Čeká, až jí spojí a mluví k Edith, rozčíleně o telefonním přístroji.) Tohle je nástroj určený ke komunikaci nebo k mučení.

(Violet odchází z nemocnice a je rozčílená na doktora, který nechce dovolit, aby William, který se zranil ve válce, mohl být v nemocnici v Downtonu.)
Violet: (rozčileně mluví k Edith) Takhle to dopadá, když tihle malí lidé dostanou moc. Stoupne jim to do hlavy jako alkohol.