Penny Dreadful

(John prozrazuje panu Putneymu svoji představu o skutečném zlu.)
John: Skutečné zlo je nade všechny věci, přitažlivé. Když ďábel zaklepe u vašich dveří, nemá kopyta. Je krásný a nabízí vám to, po čem vaše srdce šeptajíc touží. Jako Siréna, vábící vás k ničivému břehu.
pan Putney: A co uděláte, když ta Siréna zazpívá?
John: Spasíte svou duši, anebo ji dáte jí.
pan Putney: Ale pak jste zatracen.
John: Ale nejste sám.

(Vanessa píše dopis siru Malcolmovi.)
Vanessa: Opustila jsem svou víru, nebo ona opustila mě. A tak mé vyhlídky vypadaly jen jako dlouhá, temná chodba bez konce. V životě jsem jednala z důvodů, které se zdály správné, a dokonce morální ve své prudké nemorálnosti. A teď tu stojím bez Boha, na něhož jsem se vždy spoléhala, ale prosím, nebojte se o mě. Sama se nebojím. Staré nestvůry jsou pryč. Staré kletby vyzněly do ticha. A jestli jsem přišla o svou nesmrtelnou duši, stále něco zůstává. Já zůstávám.

Victor: (Jekyllovi) Ještě na škole jsme snili, pamatuješ, že spolu triumfálně nakráčíme do Královské společnosti a za slavnostních fanfár předvedeme své záznamy. A jak by byli všichni ti, kteří nás nenáviděli a vysmívali se nám, umlčeni. A my, oba hrdinové, bychom dobyli svět a porazili smrt. Já jsem pokořil smrt. A stvořil monstra.

(Vanessa je na sezení u Dr. Sewardové.)
Dr. Sewardová: Povězte mi svůj příběh.
Vanessa: I když zahrnuje vraždu?
Dr. Sewardová: Tak ať.
Vanessa: A mnohem víc než to.
Dr. Sewardová: Co je víc než vražda?
Vanessa: Pokud uvěříte mému příběhu. Pokud uvěříte věcem, které vám řeknu, již nikdy nebudete spát klidně. Už to nikdy nebude stejné. Dokážete uvěřit?
Dr. Sewardová: Vyprávějte.

(Lucifer a Dracula se snaží svést Vanessu.)
Vanessa: Dva bratři padlí v nemilost. Duch a zvíře. Ty chceš mou duši. Ty mé tělo. Oboje je však zaslíbené jinému. Jemu, jenž vás oba porazil. Jemu, mému ochránci, jenž u mě stojí dokonce i teď.
Dracula: Dítě, neumíš si představit, jaká utrpení na tebe sešlu.
Vanessa: Sešli je.
Lucifer: A nemáš ani ponětí o hrůzách, co na tebe vypustím.
Vanessa: Vypusť je.
Dracula: Žádný krok nebude bezpečný.
Lucifer: Žádný sen klidný.
Dracula: Bitvy, které přichystám.
Lucifer: Věštby, které odkryji.
Dracula: Kdo jsi, že mi odporuješ?
Vanessa: Nejsem nikdo. Nejsem víc než stéblo trávy. Ale existuju. Myslíte si, že znáte zlo? Stojí před vámi.

(Jared Talbot vyčítá svému synovi Ethanovi, že kvůli němu byla zmasakrována jejich rodina.)
Jared: Přivedl jsi k mým dveřím ďábla, synu. A dal jsi mu k nim klíč. Teď musíš padnout na kolena a prosit našeho Pána o odpuštění. Budeš plakat pro své hříchy. Budeš se kát, nebo tě sám pošlu do pekel.
Ethan: S pokáním jsem skončil a do pekla patřím.

(Vanessa přichází za Ferdinandem Lylem do pracovny a vidí, že má sbalené věci.)
Ferdinand: Slečno Ives! Jaké to ohromující překvapení! Pojďte. Posaďte se. (Rozhlédne se a pohledem hledá židli.) Počkejte chviličku, někoho pošlu pro židli.
Vanessa: Odjíždíte na expedici?
Ferdinand: Expedici? Bože chraň! Jen výlet do Káhiry. Alespoň tak mi to bylo řečeno. Jestli uvidím stan, tak omdlím.

(Drakula se snaží přimět Vanessu, aby se mu poddala, tím, že jí vyznává lásku.)
Vanessa: Jak se odvažuješ mluvit o lásce?
Drakula: Odvaž se se mnou.
Vanessa: Neskloním hlavu a nenakrmím se se zvířaty. Nikdy ti nebudu sloužit.
Drakula: Nechci, abys mi sloužila, Vanesso. Já chci sloužit tobě. Matce zla. (Vanessa mu plivne do tváře a odchází, Drakula jde za ní.) Jaký byl můj život? Sled mizerných identit v hulvátských světech. Z jedné tragické éry do druhé. Neustálé pátrání po tom jediném, co nemůžu mít! Smiluj se, prosím!
Vanessa: (Vytáhne zbraň.) To je jediná milost, kterou ti mohu nabídnout.
Drakula: Do toho. Lépe zemřít hned, než být další den bez tebe.

(Ethan se dozvídá, že právě Kaetenay z něho udělal vlkodlaka.)
Ethan: To tys mi to udělal? Ty jsi ze mě stvořil tohle monstrum?
Kaetenay: Předal jsem tě Bohu.
Ethan: Víš ty vůbec, kolik lidí jsem zavraždil? Kolik jich trpělo? Jejich krev ulpěla na mé duši! Otrávil jsi mé srdce.
Kaetenay: Dal jsem ti moc zachránit ji!

Vanessa: Čeho se bojíš?
Drakula: Nevím, co myslíš.
Vanessa: Cítím to z tebe.
Drakula: Přichází. Ten tvůj pan Chandler. Mám důvod se ho bát. On je předpovězen být mým jediným nepřítelem.
Vanessa: Neboj se starých proroctví. Opovrhujeme jimi. Vytváříme naše vlastní nebe a peklo. Ať přijde. On a já napíšeme konec krví. Tak jak to vždy mělo být.

(Ďábel převtělený do panenky svádí Vanessu a nabízí jí normální život.)
Ďábel: Polib mě.
Vanessa: Nabízíš mi normální život? Proč si myslíš, že ho ještě chci? Já vím, co jsem. Víš to i ty?

(John prozrazuje panu Putneymu svoji představu o skutečném zlu.)
John: Skutečné zlo je nade všechny věci, přitažlivé. Když ďábel zaklepe u vašich dveří, nemá kopyta. Je krásný a nabízí vám to, po čem vaše srdce šeptajíc touží. Jako Siréna, vábící vás k ničivému břehu.
pan Putney: A co uděláte, když ta Siréna zazpívá?
John: Spasíte svou duši, anebo ji dáte jí.
pan Putney: Ale pak jste zatracen.
John: Ale nejste sám.

(Lily povídá Johnovi, jak bude vypadat jejich budoucnost.)
Lily: Byli jsme vytvořeni vládnout, má lásko. A krev lidstva bude zalévat naši zahradu. My a naši příbuzní a naše děti, a naše generace. My jsme dobyvatelé. Jsme čistá krev. Oba jsme z ocele a šlach. Představujeme příštích 1000 let. My jsme mrtví.

Lily: Ne. Ještě může být pro nás užitečný. Nech ho žít s tím, že stvořil nadřazenou rasu. Rasu nesmrtelných, kteří mají vládnout. Brzy se nám bude klanět.
Dorian: Všichni se nám budou klanět.
Lily: Když přijde náš den, poznáš hrůzu. Do té doby, mužíku, žij s vědomím, co si stvořil. A trp.

Loutka: Vrahyně. Kolik roztroušených mrtvol za sebou zanecháš za celý svůj život? Sto? Tisíc? Celou rasu? Nebo pohltíš celé lidstvo?
Vanessa: Mluvíš za Padlýho Anděla?
Loutka: "Padlý Anděl." Nejněžnější pojmenování jaké bys mi mohla dát, moje drahá.
Vanessa: Moje drahá?
Loutka: Nepopírej, že neznáš pravdu, Amunet.
Vanessa: Všechny ty čarodějnice, jen aby si mě sem přivedl.
Loutka: Chyběla jsi mi, Vanesso.
Vanessa: Ne. Ne, potřebuješ abych souhlasila. Nemůžeš mi vzít duši. Musím ti ji dát.
Loutka: Musíš ji dát dobrovolně, a z vlastní vůle.

Ethan: Drahá Vanesso, tvou vlídnost si budu vždy nosit sebou. Předtím jsem se nikdy nesetkal s takovou štědrostí, děkuji ti za lásku a porozumění. Byla si při mých nejděsivějších, osamělých momentech. Vnesla si ke mně světlo . Ale já jsem stvořen pro temnotu. Oba to víme. Jsem stvořený pro jedno jediné místo a měl jsem tam jít už dávno. Hluboko v promrzlé hlíně na zapomenutém kopci. Tvá cesta může být složitá. Ale moje je prokletá. Takže kráčíme samotě. S láskou, Ethan.

Madame Kali: Děti by měly nejdřív chodit, než začnou běhat.
Hecate: A matky mají vědět, kdy jsou děti připravené běžet.
Madame Kali: Ty věříš, že jsi?
Hecate: Věřím tomu, co jsi mě naučila. Že mládí je nejzásadnější a že vinoucí se mrštnost mladé duše i těla vždy zvítězí nad zpustošeným stářím a pomalou zchátralostí. Věřím, že by dinosauři měli znát, když jejich savci loví.
Madame Kali: Kdybych byla z jiného těsta, bála bych se tě.

Lily: Vy musíte mít rád skryté věci, když je sám dobře skrýváte.
Dorian: Stejně jako vy.
Lily: Nevím, co tím myslíte.
Dorian: Opravdu, Brono?
Lily: A nejsem teď Lily? Či snad jakési božské spojení obou dvou?
Dorian: Tato místnost patří tajemstvím.
Lily: Tak mi to své prozraďte.
Dorian: Časem.
Lily: Řekněte mi ho hned. Hned, chlapečku. Poklekni. Poklekni, chlapečku. Prozraď mi svá tajemství a já ti prozradím ta svá.

(Rozhovor o následcích vraždy, kterou Vanessa vykonala s pomocí černé magie.)
Vanessa: Vím, co jsem udělala.
Ethan: Skutečně? Víš, jaké to je… nést břímě vraždy po zbytek svého zatraceného života? Víš, jaké to je, holčičko? Dovol mi, abych ti o tom pověděl. Poprvé je to těžké. Jsem si jistý, žes trochu plakala, je to tak? Neboj se, to přejde. Podruhé je to jednodušší. Potřetí už ani nemrkneš. Pak je to jen rutina. Už víc nepláčeš. Ani si nevzpomeneš, že jsi zvykla plakat. Jsi naživu, oni jsou mrtví. Srát na ně.
Vanessa: Přestaň!
Ethan: Už nikdy nedostaneš svou duši zpět. Nikdy. Rozumíš tomu?
Vanessa: Ano.
Ethan: Vítej v temnotě, Vanesso.

(Očarovaný Sir Malcolm se dozvídá smutnou zprávu o své manželce.)
Vanessa: Víte… Stalo se něco hrozného.
Sir Malcolm: Ano?
Vanessa: Hrozně mě to mrzí, ale vaše žena je mrtvá.
Sir Malcolm: Gladys?
Vanessa: Je mi to líto.
Sir Malcolm: Jak?
Vanessa: To teď není důležité.
Sir Malcolm: Jak?
Vanessa: Sama si vzala život.
Sir Malcolm: (s úsměvem) Gladys? To mi na ni nesedí.
Vanessa: (překvapeně se dívá na ostatní) Jestli pro vás můžeme cokoliv…
Sir Malcolm: Jak si vzala život?
Vanessa: Opravdu si nemyslím…
Ethan: Podřízla si krk.
Sir Malcolm: Kde?
Ethan: (překvapeně) Kde?
Sir Malcolm: Kde to udělala?
Vanessa: Patrně v hlavní ložnici venkovského sídla.
Sir Malcolm: Aha. To bych měl nechat vyměnit koberec. Hezké ráno. (Odchází vyprovázen překvapenými pohledy ostatních.)