Stejně jako na knížkách, ujížděla jsem i na seriálu. Tehdy byla Pippi můj vzor, nosila jsem culíky vyčesané jako ona :D ... klidně bych tento seriál zkoukla znovu ..
Pipi zrovna nemusím, ale tohle nebylo až tak špatné. Je pravda, že teď už bych to asi moc nemusel, ale dřív, pokud v televizi nic lepšího nebylo, jsem to překousl...
mne v mém dětství, stejně jako Aniku a Tomíka, vyváděla z nekonečné šedi příkazů, nařízení a povinností, které po mně svět dospělých vyžadoval plnit. Díky ní jsem zjistila, že mé snění a vymýšlení bláznivých příběhů není porucha osobnosti, ale skvělý způsob relaxace.
Dnes se seriály pro děti dělají jinak, ale i když je Pipi už letitá dáma, pořád vypadá dobře a v hlavě to má srovnané :-)
Už jsem okomentoval vícero seriálů od Astrid Lindgrenové a je proto na čase dohnat rest i u jejího nejznámějšího díla. Pipi si pamatuji už ze začátku 90. let, kdy běžela v Magionu a Studiu Kamarád. Seriál jsem sledoval celkem pravidelně, i když nijak zvlášť mě tehdy nechytl. Spíš až nyní v dospělosti oceňuji nedozírnou fantazii autorky a zejména odvahu postavit příběh na popírání veškerých konvencí a vymykání se zažité stádovitosti. Lindgrenová zpočátku kromě uznání dozajista musela čelit i ostré kritice. Mnohé postavy jsou vyloženě karikaturní, čemuž se pochopitelně v takto odvázané tvorbě nedá vyhnout a jednotlivé příhody Pipi, Tomíka a Aničky občas nudí, což se zlepší zejména ve čtyřdílné minisérii na ostrově pirátů. Kvalitní je i český dabing (původní ze 70. let jsem nezažil, každopádně ten ze začátku 90. let je vydařený). Moje srdcovka tento seriál úplně není, spíš bych řekl, že k němu chovám silný respekt a nemám důvod jít pod 80%.