Podivuhodná dobrodružství Vladimíra Smolíka
(Mézga Aladár különös kalandjai)
Nejslabší z trilogie Smolíkových
Je mi jasné, že opět jdu proti davu, nicméně mně se tento seriál ze Smolíkovské trilogie líbí nejméně. Je to dáno především tím, že zde rodina nepůsobí pospolitě, hlavními postavami jsou pouze Ládínek a mluvící Zoro, zatímco ostatní členové rodiny včetně souseda Halíře se v každém dílu mihnou jen na chvíli. Nedomyšlený od tvůrců je též fakt, že Ládínek jako jediný z rodiny o několik let zestárne (zřejmě aby byly jeho výlety do kosmu věrohodnější). Celkově mi k rodinnému seriálu, jakým Smolíkovi mají být žánr sci-fi nějak nesedí a zážitky z jednotlivých planet často působí ztřeštěně a fantasmagoricky. Proto dávám pouze vyšší průměr 60%.
Guliverova dobrodružství ;)
Další věc, kterou ohodnotím metou nejvyšší, protože nemohu jinak. Tentokrát se zase jednou podstatně rozejdu s xxmartinemxx, protože Ládínkova dobrodružství jsou natolik imaginativní a originálně pojatá, alegorickou kritiku soudobých jevů nepostrádaje, že jestliže s odchodem dětství člověk zcela nepřichází o fantazii a hravost, seriál přestat být zábavným prostě nemůže...
Narážky na svět jsou alegoričtější a ne tak verbálně přímočaré jako ve Futuramě a Simpsonech (ty mám taky rád), což prostě jen znamená, že obsahují daleko méně cynismu a nekapitulují před pozitivností. Což se pak sice může jevit naivně až dětsky infantilně, ale to je jen otázka přístupu ke světu.
Hláška „Chci skloňovat a časovat!“ dvourozměrného intelektuála před taktéž dvoudimenziálním diktátorem Velkým Placákem je trojrozměrně špičková :)
Tak to vidím já...
Jako malej sem to měl rád, ale později mě nafukovací raketa přestala bavit. Narozdíl od původní verze s celou rodinou a relativně reálnými dobrodružstvými, na které bych se klidně podíval i dnes. Tato verze je vážně jen pro děti a llinka pro starší tu tentokrát chybí. Některé příhody se ale vážně povedly. V hlavě mi například utkvěl výlet na planetu, kde jde dýchat pod vodou.
Je to prostě jedna z klasik, které nezapomenu. Dnes už je to mírně vyčpělé, ale dřív to bylo přesně ono.
Podivuhodná dobrodružství Vladimíra Smolíka
Zatímco první sérii Smolíků jsem ještě v dětství ještě rámcově sledoval, tuhle jsem vždycky viděl spíš sporadicky, i když mě zaujala vždycky o trochu víc. Teď jsem ji konečně zhlédl pořádně epizodu za epizodou a nestačil jsem se divit, jak skvěle funguje i teď. Jednotlivé planety jsou opravdu famózní a je vidět, že autoři se na nich maximálně vyřádili. Ta radost z dobrodružství z toho číší ještě teď.
oblíbené části: 05 - Zpívající planeta, 07 - Proměnlivá planeta, 08 - Zrychlená planeta
Copak náš Aladár
Maďarský výplod fantazie a moje nejoblíbenější série. Kdo jako mladší nechtěl být Ládínkem, chodit s "houslemi" a Zorrem na střechu a objevovat nejrůznější (a nutno říct, že naprosto nepředvídatelně ztřeštěné) světy?
Pišta
Nemůžu zapomenout na tuhle rodinku. Hlavně na hlášku i kterou občas používáme doma "Že já jsem si nevzala Pištu Hufnágla" :) to je nejvíc. Povedený legrační seriál. Takový se dá dívat i dnes po těch letech. Nápad, že jejich syn potají někam lítá a má mluvícího psa je ohromující :)