Nejvyšší pan železničář chtěl vyzkoušet novou obrovskou mašinku. Vyjel s ní ven a jel čím dál rychleji. Mašinka měla velkou spotřebu uhlí, ale jela a jela. V jedné malé zatáčce však přišla nejprve o jedno kolo a postupně jí upadla kola téměř všechna. Jeden ze strojvůdců naštěstí duchapřítomně zabrzdil, ale na pana Nejvyššího se vysypala celá hromada uhlí a rozbila mu nos. Velké mašince musely přijet na pomoc ostatní lokomotivy. Dotáhly ji na nádraží a Nejvyšší řekl, že už ji nechce vůbec vidět. Přikázal železničářům, aby ji dali do skladu a pan Blahoš na ni dal cedulku Do šrotu. A pak pan Blahoš řekl, že věděl, že to tak dopadne, protože pan Nejvyšší si ji pořídil na chlubení a ne pro pomoc lidem.