Pohádky o mašinkách

Ve depu teď stálo deset mašinek a každá byla jiná. Nejvyšší pan železničář se přišel k panu Blahošovi poradit, co by každá měla dělat. Nejvíce se mu líbila ta, která měla původní černokněžnický komínek a proto rozhodl, že bude tahat rychlíky ze Smíchova do Plzně. Mašinka kvůli tomu zpychla. Když měla mezi jízdami čas, prováděla ostatním mašinkám nezbednosti a chlubila se. Nejvíc se smála nákladním lokomotivám. Bylo stále hůř, a nakonec si pyšná mašinka usmyslela, že nebude poslouchat nikoho a jezdit že chce i jinam než jen do Plzně. Aby nezlobila ještě víc, dovolili jí to. Mašinka chtěla, aby s ní jel její strojvůdce pan Valenta, ale ten odmítl, že tady má rodinu, domeček a zvířátka. A tak pyšná mašinka odjela s cizím strojvůdcem a na smíchovské nádraží se nikdy nevrátila. Jezdila na jiných tratích, jednou neuposlechla návěstidlo a srazila se v tunelu s nákladní lokomotivou. Rozbila se tak, že ji museli dát do starého železa.