Becca:(o Michaelovi) Už přes týden se mi neozval! Vůbec. Ani zprávu. Mary: Zlato, je mu osmnáct. Je v Římě a poprvé úplně sám. Asi je zrovna až po uši zabořenej do nějaký italský (Becca se na ni významně podívá.) pizzy. Becca: Bezva, je mi líp. Mary: Paráda, nebudeš mi ujídat antidepresiva.
Mary: Připadám ti jako židle? Becca: A jaká? Stylová nebo skládací? Mary: Phill si asi myslí, že jsem kus nábytku. Takovej, kterej dáš do kouta a zapomeneš na něj, dokud si někam nepotřebuješ odložit párek. Becca: Dává na tebe párek? Mary: Už tejdny ne.
(Michael ukázal Becce kód 235@W´.) Becca: Něco sprostého? Michael: To je kód. Dvacet tři je číslo mého dresu, pětka pro pátej největší orgán v těle - srdce, dále znak PRO a dvojité V s apostrofem, který značí, že jsi hlava rodiny Winstoneů. Dohromady to znamená "Mám tě rád." Becca: Nemůžeš prostě napsat "Mám tě rád"? Michael: Před kamarády ne.
(Becca dala Michaelovi do Říma mapu s vyznačenou cestou na americkou ambasádu.) Michael: Od Mary mám leták o pohlavních nemocech. Becca: Budu dělat, že jsem to neslyšela.
(Michael právě porazil Beccu v běhu.) Becca: Bože můj, že to není pravda? Michael: Cha! Michael Winstone. Becca: Ty prevíte! Michael: Vyhrál jsem. Poprvé jsem tě porazil. Becca: Gratuluju. Michael: Děkuju. Můžu se naparovat? Becca: Ne. Michael: Ne? Becca: Zapomeň. Och, ty žabaři!
(Paul mluví po telefonu s Beccou.) Michael: Tati, teď já. Paul: Něco mi říká, že s tebou chce mluvit tvůj syn, i když jde na to strašně mazaně. Michael: No tak už jí řekni, že ji líbáš.