Pojďte pane, budeme si hrát
(Pojďte pane, budeme si hrát)
POJĎTE PANE, BUDEME SI HRÁT!
Dvě malinké postavičky, dva půvabní plyšoví medvídci, kteří mě pronásledují od dětství do mého antikvárního věku a neomrzeli mne. Jejich nápady, laskavost a hravost, kombinované s nesmělou naivitou a lehkou (laskavým okem pochopitelnou) vyčůraností, absence ryzího zla a "všudesevtírající" laskavé pochopení, zábavné metamorfozy do nejrůznějších předmětů, tvarů a těl, nevyčerpatelná studnice nápadů a mimořádně citlivý dabing, to vše vytvoří nezapomenutelný zážitek. (Nezbytná ponaučení jsou skryta natolik, že si jich vědomě bez upozornění nevšimnete.)
Nesmrtelné příběhy, které potěšily několik generaci a nezblbneme-li úplně, tak ještě několik generací potěší.
JEDNY Z NEJLEPŠÍCH POHÁDEK PRO DĚTI OD 1 DO 100 LET.
A vždy Vás pobavíme..
Dnes již klasické dílo, provázející bezmála půl století generace velkých i malých diváků, zcela jistě náleží ke zlatému fondu československé animované tvorby a především k nejvýraznějším odkazům Břetislava Pojara, který patřil k nejnadanějším žákům a posléze i plnohodnotným nástupcům Jiří Trnky. Fantazie a nekonečná tvůrčí invence, s jakou jsou všechny medvědí příhody realizovány, nabízejí pokaždé originální tvar, přitom jsou srozumitelné i nejmenší věkové kategorii. Je nasnadě, že punc originality do seriálu vnáší z nemalé části mistrovský Deylův hlas, nahrazeným později neméně skvělým Filipovským. Fakt, že příhody dvou nezbedných medvídků, co se před téměř půl stoletím potkali u Kolína, obstojí i dnes v nepoměrně atraktivnější současné zahraniční 3D produkci, je uznáním, jakého se autorům zaslouženě dostává.
Možná přehnaně nízké hodnocení
i když jde o klasický animovaný seriál, mne až tak moc nezasáhl. Postavičky jsou infantilní a bezduché, příběhy nudné a bez gradace, a celkově bych musel mít velké sebezapření, abych se na to dokázal dívat od začátku dokonce.
Animace je oproti tomu poměrně zajímavá, i když celkem plochá, má nápady, a hodně zajímavé nápady - někdy až za hranicí úletu (což samo o sobě o něčem vypovídá). Ale i když jsou na jednu stranu nápady s animací velice zajímavé, čekal bych v některýchh chvílích, že se bude uplatňovat více.
Pamatuji se, že jsme tento seriál měl víceméně rád, nepřišel mi ani dobrý, ani vyloženě špatný, ale postupem času začal šíleně nudit.
Stejně jako se z ostatních klasických seriálů přenášejí do běžného života hlášky, scénky, zvyky a podobně, tento seriál upadl v zapomnění, a nevytáhla ho z něj ani snaha starších obyvatel ho připomínat a znovuobjevovat.
Nemám nic proti autorům, ani proti těm, co mají tento seriál rádi. Můj osobní názor je ale ten, že jednou stačilo, vím, o co se jedná, a taky vím, že si toto pustím nejdřív za deset let.
Pojďte pane, budeme si hrát
Pro mě je tohle dodnes jeden z nejlepších večerníčků, a kdykoli ho dávají v televizi, tak vždycky rád zavzpomínám na bezstarostné dětství
Dva nejúžasnější
medvědi - malej a velkej. Velkej je vypečenej a zatímco on je lidi, malej je vždycky ten, co to nějak odskáče a pak se zamračí a má super obří obočí:) Už jsem to viděla mockrát a zatím mě to neomrzelo, je to skvěle namluvený... Klasika, kterou by měl znát každý:)
Pojďte pane, budeme si hrát!
Hravá obrazotvornost
Tom a Jerry v sofistikovanějším vydání. Jeden menší dobrosrdečný, druhý čahounovitý výrůstek neustále se snažící toho malého přelstít ve svůj prospěch. Velice imaginativní zpracování dané schopností obou aktérů nabývat tvarů objektů, na které si hrají, čili zábavná a ze strany tvůrců velice obratná vizualizace živé dětské fantazie, která se při hře naplno rozbíhá a dotyčné přitom zcela pohlcuje.
Času nepodléhajícím zpracováním v období, kdy se vzdor jinému v tvorbě pěstovala kvalita a Československo ve světě mělo silné jméno, si i přes téměř půlstoletí existence zachovává hravost, zábavnost i jistý umělecký dojem. Navěky si pak budu pamatovat hlášku: „Pane, k princeznám se nečuchá!“ :)
Pojďte pane, budeme si hrát
Jedna z nejkreativnějších dětských pohádek. Příběh o dvou animovaných medvídcích od Kolína je zábavný, pro děti určitě poučný a ve mě v dětství vzbuzoval opravdovou touhu si hrát s čímkoliv, co "byt nabídne".
Budeme si hrát
Dva malí medvědi, kteří si spolu hrají a předvádějí různé kousky. Na to se dá dívat vždycky. Hlavně mě občas mrzelo, že ten velký si dělal srandu z toho malého a ubližoval mu. Ale mám ráda tu laskavost a hravost a na to že nakonec si vždycky spolu hráli a byli tu jeden pro druhého.
Děsivá dvojka
Nevím vlastně proč, ale ještě do teď si vzpomínám, jak jsem se při sledování těchle dvou postaviček bála. Ještě teď si dokážu vybavit ten divný pocit, když jsem se děsila, jak se medvídci přeměňují, vytahují a pak se zase vrací do své původní podoby.
Znám spoustu lidí, kteří tyhle příběhy medvídků milují, ale já mezi ně nepatřím.
Dříve ano
Výborný počin české animace - Břetislav Pojar nás zavedl do světa plného fantazie a hravosti. Dnes už jsem imunní, bohužel. Ale jako dítě jsem to milovala.