Vlček: Hledám nějakého Ananase, mám pro něj zprávu. Ananas: To jsem já. O co jde? Vlček: Kriminální policie, půjdete se mnou. Ananas: Jo? Máš aspoň odznáček, fízle?
starý Murga:(dorazí na policii) Říkám, máte mého syna protiprávně. Udělal to Ananas. (položí ukradené obrazy na stůl) To vám musí nosit důkazy starý nemocný cigán?
Majerová: No, tak sa na to pozrieme, dobre? Lúpežné prepadnutie v šestnásť, vydieranie, ublíženie na zdraví, ďalšie lúpežné prepadnutie. To kedy si všetko stihol? mladý Murga: S tím jsem přestal. Teď rozjíždíme s tátou čistý byznys. Budeme vozit kafe. Majerová. Kafe. mladý Murga: Prvotřídní kávičku. Carlos: Jo, to by mě zajímalo, co to bude za kávičku. Kolumbijská, nebo? mladý Murga: Děláte si z cigánu prdel, nebo co? Ten Mercedes jako já, si nekoupíš.
Vlček: Hele, takhle bys taky mohl skončit v pasťáku, nebo rovnou ve vězení. Co kdyby se tomu klukovi doopravdy něco stalo? syn Martin: Dělali jsme stejně jenom to, co ty. Něco ukrad, tak dostal přes hubu. Vlček: Jenomže na to, milej zlatej, musíš být polda a mít důkazy. Nemůžeš každého mlátit na potkaní. Navíc cizince. Hele, jestli se s těma hajzlama ještě uvidíš, tak ti zařídím prázdniny v diagnosťáku. syn Martin: Cože? Vlček: No, to je takový vězení pro malý blbečky. To by si chtěl?
Ananas:(telefonuje s malířem Poryčem) Hele, s těma obrazama fakt budeš muset chvilku počkat. To víš, Goťák si žádný tvůj nekoupí. Není blbý, takže budu muset oslovit nějaké politiky.
malíř Štěpán Poryč:(vede si do svého bytu dvě společnice) Dámy, ateliér Štěpána Poryče. (rozsvítí světlo) 1. společnice: Teda, máš tu tak trochu bordel, ne? 2. společnice: Jsi blbá, nevidíš, že ho vyčorovali?
Carlos: Usměj se. (a vyfotí se mobilem společně, se svým mladým kolegou) mladý kriminalista: Co děláš? Carlos: Normálně si tě fotím na památku. mladý kriminalista: Ty děláš, jak kdybych šel do války a ne na stáž. Carlos: Kdybys šel do války, tak si tě nechám vytetovat na prdel.
Vlček: Dáte si někdo kafe? Kosek: Dík, my s Carlosem si dáme neskor, ještě musíme ísť za tím vystrašeným kavarníkom. Carlos: Otevře si v centru kavárnu a diví se, že první zákazníci, jsou kosovští Albánci. Kosek: Někdo to výpalné vybírat musí, ne?
(Vlček zrovna zatýká po rvačce podezřelého.) starší pán: Promiňte, toto tomu pánovi vypadlo z kapsy. (podává Vlčkovi granát) Vlček: Vždyť mohl být odjištěnéj. starší pán: Nebyl. Jsme živý, ne?
Carlos: Tak ještě jednou. Je toto sekáček, s kterým jste zabila svého manžela? paní Lucková: Neměl chlastat, neměl chodit za děvkama, pořád chodil za nějakýma děvkama… Carlos: Jistě, to už jste vypověděla, ale abychom se dostali dál. Co se ten večer stalo? paní Lucková: Kdyby nechodil pořád za děvkama, tak se to nestalo. On byl jinak hodnej, ale ty jeho ženský… Kdyby byla nějaká nádhera, ale koukněte se na mě. (Nadzvedne si prsa.)