Profesor Rick Payne se po několika letech setkává se svou přítelkyní, se kterou si párkrát vyrazil. Velkým překvapením bude její syn, který mu je až podezřele podobný. Ricka navíc pronásleduje jeho zesnulá žena. Melinda si najala soukromého detektiva, aby zjistila příčinu otcovy smrti. Detektiv však žádný záznam o úmrtí Gordona nenajde.
(Jim a Melinda najdou profesora Payne pod piánem a vytáhnou ho.) Jim:(Dává Paynovu nohu do dlahy.) Co tohle? Payne: Ále, bolí to jen, když to bolí. Jim: Zajedeme na pohotovost, aby to zrengenovali. Melinda: Takže řeknete mi, co se stalo? Payne: No, přišel jsem domů opilý, rozhodl jsem se, že prohrabu knihovnu, pohoupu se na lustru a s pianem se poválím po podlaze. (Melinda s Jimem se na sebe podívají, a pak na Payna.) No dobře, jsme s Kate na nože. (S duchem Kate, jeho mrtvé ženy.) Melinda: Spíš se vám snaží něco říct. Payne: Skvěle. Prostřednictvím nábytku.
(Profesor Rick Payne přijde k sobě domů a jeho mrtvá žena Kate ho začne strašit.) Payne: Zlato, jsem doma. (Duch Kate nechá boty pod schodama.) Už zase. Kolikrát jsem ti říkal, že nemáš nechávat boty v hale, Kate. (Boty se odsunou.) Víš, Kate, jako vědce mě to neskonale fascinuje, ale jako člověku se mi postaví chlupy i na místech, kde jsem ani nevěděl, že je mám. (Duch vysune pár knih z knihovny.) O, o, páni. No tak, Kate. Nic lepšího neumíš? (Duch shodí na Payna celou knihovnu. Ten jen tak tak uskočí.) Dobře, lepšíš se. (Duch začne hrát na piano.) Ale zlato, to je strašení jako z učebnice. (Paynovi spadne pod nohy šroub.) Šroub? Chceš mi tím něco naznačit? (Na Payne spadne lustr. Opět stihne uskočit a schová se pod piáno.) Ježiši! Dobře. Fajn. Chceš si to vyříkat. Tak si to vyříkáme hned teď, protože jsi mě podváděla s jedním z mých kolegů. Takže jakým právem jsi naštvaná ty na mě!!! (Payne u toho úplně ječí.) duch Kate: Tak ty si myslíš, že tu jde o nevěru? (Je přímo před Paynem, ale ten ji samozřejmě nevidí.) Payne: Cože jsi říkala zlato? Nějak jsem tě neslyšel. (Duch Kate na něj shodí piano.)