Posel ztracených duší

(Na Eliho svítí zářivka, kterou mrtvý Jim svou mocí ucha uvedl do pohybu.)
Eli: Nechci si stěžovat, ale začínám se připalovat.
Jim: Alespoň budeš hezkej.

(Jim a Melinda najdou profesora Payne pod piánem a vytáhnou ho.)
Jim: (Dává Paynovu nohu do dlahy.) Co tohle?
Payne: Ále, bolí to jen, když to bolí.
Jim: Zajedeme na pohotovost, aby to zrengenovali.
Melinda: Takže řeknete mi, co se stalo?
Payne: No, přišel jsem domů opilý, rozhodl jsem se, že prohrabu knihovnu, pohoupu se na lustru a s pianem se poválím po podlaze. (Melinda s Jimem se na sebe podívají, a pak na Payna.) No dobře, jsme s Kate na nože. (S duchem Kate, jeho mrtvé ženy.)
Melinda: Spíš se vám snaží něco říct.
Payne: Skvěle. Prostřednictvím nábytku.

(Profesor Rick Payne přijde k sobě domů a jeho mrtvá žena Kate ho začne strašit.)
Payne: Zlato, jsem doma. (Duch Kate nechá boty pod schodama.) Už zase. Kolikrát jsem ti říkal, že nemáš nechávat boty v hale, Kate. (Boty se odsunou.) Víš, Kate, jako vědce mě to neskonale fascinuje, ale jako člověku se mi postaví chlupy i na místech, kde jsem ani nevěděl, že je mám. (Duch vysune pár knih z knihovny.) O, o, páni. No tak, Kate. Nic lepšího neumíš? (Duch shodí na Payna celou knihovnu. Ten jen tak tak uskočí.) Dobře, lepšíš se. (Duch začne hrát na piano.) Ale zlato, to je strašení jako z učebnice. (Paynovi spadne pod nohy šroub.) Šroub? Chceš mi tím něco naznačit? (Na Payne spadne lustr. Opět stihne uskočit a schová se pod piáno.) Ježiši! Dobře. Fajn. Chceš si to vyříkat. Tak si to vyříkáme hned teď, protože jsi mě podváděla s jedním z mých kolegů. Takže jakým právem jsi naštvaná ty na mě!!! (Payne u toho úplně ječí.)
duch Kate: Tak ty si myslíš, že tu jde o nevěru? (Je přímo před Paynem, ale ten ji samozřejmě nevidí.)
Payne: Cože jsi říkala zlato? Nějak jsem tě neslyšel.
(Duch Kate na něj shodí piano.)

(Profesor Rick Payne a Melinda jdou k ní do sklepa v obchodě, kde je stále díra do podzemí, kam chodí zlé duše v Grandview.)
Payne: Divím se, že jste tu díru nenechala už zazdít.
Melinda: Napadlo mě, že se může hodit.
Payne: Měla jste sem zabudovat otočné dveře. Nejlépe turniket. (Tím naráží na to, že zkažených a zlých duší v Grandview je čím dál víc.)

(Profesor Rick Payne si nechal pískomila Justina Yatese.)
Payne: Vlastnit pískomila nemá absolutně žádnou zábavnou hodnotu. Odmítá hotdogy a smažené brambůrky mu taky nevoní. (Snaží se mu skrz mříže u klece procpat hotdog.)
Melinda: Haló. (Snaží se na sebe upozornit.)
Payne: Ten prcek mi nedává najevo žádnou lásku. Potřebuju zvíře, co se bude tulit.

(Profesor Rick Payne se snaží získat nějaké informace o Justinu Yatesovi pro Melindu a ptá se jednoho ze studentů. Je to ten samý student, co klepal Justinovi na dveře.)
student: Justin Yates? Chodím s ním na dva předměty. Se mnou se nebaví. Ani s ostatníma. Ten kluk je jako ostrov. Je uzavřený.
Payne: Dobře, ale nemusí být podivín. Třeba se stýká s jinými lidmi. Třeba tě nemá rád.
student: Ale mě mají všichni rádi. Je to jako prokletí, víte? Ale ten kluk prostě nemá rád lidi. Je jako disantrop.
Payne: Misantrop. Těsně vedle. No, vidím, že se ti vzdělání začíná vyplácet, Joshi. Nevíš ještě něco o Justinu Yatesovi?

Payne: Myslím, že mluvíte o somnambulismu. Je to běžnější jev než si myslíte. Stává se to většinou dětem, ale občas i dospělým. Například mé holce na vysoké. Myslím, že prospala celý náš vztah.
Melinda: A co to způsobuje.
Payne: Eee, asi nepochopila mou jiskru.
Melinda: Mluvím o tom náměsíčnictví.

(Profesor Rick Payne a Melinda jsou v městském archivu, kde se již Melinda setkala se zlými duchy, ale potřebuje informace. Payne chce odsud vyloženě, co nejdřív vypadnout, a tak Melindu různě přemlouvá.)
Melinda: Co kdybychom se podívali na ty záznamy?
Payne: Nemám rád, když mě někdo zpětně cituje. Obzvlášť, když mám pravdu.

(Justin Yates otevře dveře od svého pokoje na koleji a za nimi je jiný student z koleje, kterého nezná.)
student: Čau.
Justin: Čau.
student: Hele, bydlím pod tebou. Co je tu každou noc za kravál?
Justin: Kravál?
student: No, jako bys hejbal s nábytkem.
Justin: Jenže dneska to nejsem já. Už jsem spal.
student: Fakt? S kým? S římským bohem Thorem?
Justin: Myslíš Jupitera? Thor je norský bůh bouří.
student: Ho hó, opravdu? Josephe Campbelle? (To byl americký religionista zabývající se mýtem.)

(Melinda jde opět za profesorem Rickem Paynem pro radu. Ten jí ovšem ale s ničím moc neporadí. Melindu však přece jen něco napadne.)
Melinda: Jeho otčím. To mi uniklo. Já letím. Jste génius. (Odchází z místnosti.)
Rick Payne: (Kouká se za ní.) Tohle jsem o sobě věděl. Ale jak se to stalo, to nemám ponětí.

(Melinda je ve sprše a duch jí zhasne světla. Když vyleze ze sprchy, uvidí na stropě ducha. Křičí. Jim rychle přiběhne a rozsvítí. Na zrcadle je napsané datum.)
Jim: Dvacátého devátého září. Aha, zcela zásadní datum.

Payne: Unavuje mě, že využíváte jen můj mozek.
Melinda: Ah, kéž by to tak šlo - komplikuje to vaše výřečnost.