Vanessa:(o rodičovství) Není žádný dobrý nebo špatný způsob. Žádná knížka ti neřekne, jak to máš dělat správně. Ryan: Jsou doslova tisíce takových knih.
Budd: Nechtěl jsem ranit tvoje city. Vím, že jich máš hodně. Mike: O čem to mluvíš? Budd: Pamatuješ, jak jsi napsal básničku o kytce? Mike. To byl úkol do školy, musel jsem psát o kytce. Budd: Ale nemusel jsi dostat jedničku.
(Řeší se, jestli by měl být výprask výchovnou metodou.) Budd: Vanesso, zvedá si Mike po sobě ponožky? Vanessa: Jo. Budd:(ukáže na svou pravou dlaň) Nemáš zač.
Mike: Tati, proč se díváš na svatební kanál? Budd: Máš 7 ovladačů. Už hodinu mačkám všemožná tlačítka. Mike: To vysvětluje, proč jsou otevřená vrata od garáže.
Ed: To je jen fantazie, kterou prodáváme u nás v obchodě. Ale pokaždé, když si jde starý muž koupit loď, kupuje si vlastně svou rakev. Mike: Další důvod, proč u nás dělám marketing já.
Kyle: Jak by se někdo mohl srovnávat s tak vysokou laťkou, jakou nasadil pan B? Muži jím chtějí být, ženy chtějí být s ním. Zvířata chtějí být jím zabita.
Kirsten: Staří lidi teď berou všechnu práci děckám. Za co si mají puberťáci kupovat pivo? Mike: Nebo jak v tvém případě plenky a sunar. Kirsten: Proč sem vůbec chodím?
(Mandy se nechce do školy.) Mike: Dobře, jen mi dej 106 dolarů. Mandy: Cože? Mike: Udělal jsem si analýzu nákladů a tvoje škola mě stojí 106 dolarů denně. Nejdeš? Pošli mi těch 106 dolarů, nebo se jdi obléct. Mandy: Jsem vážně ráda, že jsi to nedělal, když jsem byla na střední, protože to by mě stálo majlant.
Vanessa: Musíme ji podpořit. Byla u nás doma. Mike: To i náš instalatér. Jen ten není vhodný kandidát na veřejnou funkci, protože umí opravdu něco spravit.
(Dům Baxterů byl zaneřáděn toaletním papírem.) Mike: Proč z toho měla Eve takovou radost? Kristin: To bys nepochopil. Nikdy jsi nebyl puberťačkou. Mike: Nevíš o mně všechno, 70. léta byla dobou experimentů.