Přátelé

(Chandler usnul při promítání Joeyho filmu. Probudí se při závěrečném potlesku.)
Chandler: Dobrá práce, Joey! Paráda! Extra třída!
Joey: Líbilo se ti to? Opravdu?
Chandler: No jasně!
Joey: A co se ti líbilo nejvíc?
Chandler: Úplně všechno! No tak už pojď.
Joey: Ne, ještě ne. Co nějaký detaily?
Chandler: Tak ty mě vzaly. Byly z toho vůbec nejlepší!
Joey: A co ta scéna s klokanem? To se ti taky líbilo, jo?
Chandler: Jo! Divil jsem se, že vidím klokana... Ve filmu z první světový...
Joey: Chrápal jsi! Klokan tam nebyl! Žádnej z mých návrhů nepřijali!

(Ross neřekl své přítelkyni Moně, že se k němu nastěhovala Rachel. Mona ji však na sv. Valentýna potká v jeho bytě.)
Mona: Hele, Ross je moc slušnej, aby ti něco řekl, ale tohle je jeho byt a musí být nějaké meze, takže... Měla bys jít domů, ať máme soukromí.
Rachel: Ale Mono, já tady bydlím!
(V tu chvíli přijde Ross s dárkem.)
Ross: Překvapení k Valentýnkovi! (Vidí Monin výraz.) Nebo něco ode mě na památku.

(Holky na poslední chvíli chystají Monice rozlučku se svobodou.)
Phoebe: No a kdy to uspořádáme?
Rachel: Má tak narvanej program, že už jsou jen dvě možnosti. Zbývá pátek.
Phoebe: Ale to už je za dva dny! A co ta druhá možnost?
Rachel: Včerejšek.
Phoebe: Uděláme to včera a je po starostech!

Monica: Tak co, jak dopadlo první rande?
Phoebe: Oh, nádhera! Celý večer jsme si hleděli do očí a každou chvilku, znáš to, se Jake naklonil a pohladil mě po vlasech, po krku...
Monica: Nech toho, Phoebe, už to se mnou cvičí.
Phoebe: A já si jen říkala: Dá mi taky pusu? Dá mi pusu?
Monica: A dal?
Phoebe: Jsem dáma, Monico, tohle se neříká. Podívej se ale na ten cucflek!

(Jeden student tvrdí Rossovi, že se do něj zamiloval.)
Ross: Já jsem váš učitel. Je mi líto. Vy jste student a pak, já mám rád ženy. Třebaže je na židlích zezadu vyryto něco jiného.

(Joey a Ross usilují o stejnou ženu. Předstírají, že se navzájem neznají a snaží se druhého shodit.)
Ross: Poslyš, Joey, jsi mi povědomý. Nebyl jsi v televizi nebo tak?
Cristine: Víš, on o tom Joey nerad mluví, ale patří k těm hvězdám Dnů našeho života.
Ross: To je pravda, to je pravda! Hraješ nějakou ženu, že?
Joey: Vtělenou do těla muže.
Ross: Aha, výborně.
Joey: Rossi, ty mi taky připadáš nějakej povědomej. Nebyl jsi ženatej?

(Monika plánuje mít miminko a právě prochází záznamy ze spermabanky, přičemž zjistí, že je tam i Joey)
Monika: Joye, tohle jsi ty!
Joye: Ukaž mi to. Jo!
Rachel: (nevěřícně) Kdy jsi byl ve spermabance?
Joye: Hned poté, co jsem byl součástí té sexuologické studie na Univerzitě New Yorku. (na Chandlera) Pamatuješ si ten svetr, který jsem ti dal na narozeniny?
Chandler: (šokovaně) A takhle jsi za něj zaplatil?
Joye: Né, ten jsem měl na sobě, když jsem šel darovat.

(Rachel a Ross vcházejí do bytu a vidí spoustu ovoce v kuchyni.)
Monika: Čau! Podívejte se, dělám džem! Zavařuji už od 4 ráno.
Ross: Kde jsi sehnala ovoce ve 4 ráno?
Monika: Šla jsem do doků, vsadím se, že jste nevěděli, že to tam můžete sehnat za velkoobchodní cenu.
Rachel: Já nevěděla, že tady jsou doky!

(Rachel rodí. Aby ji vzali na porodní sál, musí být otevřená na deset centimetrů. Jenže to trvá hrozně dlouho.)
Rachel: Paní doktorko, takhle jsem na tom už sedmnáct hodin. Už tu byly tři ženský a odrodily! Tak mě něčím potěšte. Na kolik centimetrů jsem otevřená, na osm, na devět?
doktorka: Na tři.
Ross: Jen na tři?! Já jsem otevřený na tři!

Rachel: Růžičková kapusta.
Ross: To je horší, než bejt o hladu.
Chandler: Chacha, teď máte jen Moničiny hnusný kapustičky.
Monica: Hnusný?
Chandler: Prosím, neposílej mě za dveře.

Phoebe: Hele uvažuj, určitě budeš chtít trumfnout ten loňskej rok. Budeš soutěžit sama se sebou.
Monica: V tom se vyžívám. Tak jo jdem do toho.
Chandler: Nenech přece sebou takle manipulovat.
Monica: Ty se do toho nemíchej. Tohle je mezi mnou a mnou.

Chandler: Ahoj.
Monica: Hezký pyžamo. To si v Londýně užíváš, hm?
Chandler: Víš, já jsem zrovna nečekal společnost po... (koukne na hodinky) čtvrt na deset.

(Monica s Chandlerem nemohou najít dobrého oddávajícího, protože někteří koukají Monice na prsa, jiní moc prskají. Joeyho napadne, že by je mohl oddat on.)
Joey: Taky už dělám na tom, co řeknu u obřadu. Tak poslouchejte, je to zatím jen nástin, takže... Sešli jsme se tady při této radostné události, abychom oslavili nevšední lásku, kterou Monica a Chandler sdílejí. Je to láska, při níž se dává a přijímá. A také dostává a sdílí. A láska kterou dávají a dostávají je sdílena a přijímána. A tím, že ji dostávají a dávají a sdílejí a přijímají, i my můžeme sdílet, milovat, dostávat a přijímat.
Chandler: (k Monice) Zavoláme prskala?

(Mike žádá Phoebe o ruku.)
Mike: Sice tu nemám prsten...
David: Já ho mám!
Chandler: Tou věcí bych se moc nechlubil.

(Chandler poradil Davidovi, aby požádal Phoebe o ruku.)
Monica: Chandlere, tohle jsme už probrali. Ty přece nemáš komu co radit! Hele, neřekl jsi zas nějakej svůj hloupej fór?
Chandler: Řek! Něco o penisu! To bych rád věděl, co jsem zase zvoral.
Monica: Chodí spolu jen pár týdnů. Phoebe na Mikea pořád ještě myslí. Ona Davida odmítne! Jemu to zlomí srdce! Oba se z toho už nevzpamatují a Phoebe zůstane zase sama!
Chandler: Páni, takhle blbě radit.

Chandler: Teď tě musím zarazit. Asi už vím, kam míříš. Já totiž neumím dávat rady. Od toho jsou tady Ross, Monica nebo Joey, pokud chceš radu ohledně náplně do pizzy nebo palčivé bolesti při močení.

Joey: Vy nemáte televizi? A kam máte nasměrovanou sedačku?

(Blíží se svatba. Monica a Chandler píšou své manželské sliby.)
Chandler: (v duchu o Monice) Ta se rozjela. Musí mě milovat víc než já ji. Co je to se mnou? Hochu, do toho se nepouštěj.

Joey: (k Monice a Chandlerovi) To teď od vás budeme dostávat jen jeden dárek?
Chandler: Ty jsi mě k mým narozeninám objal!

(Ross si koupil drahé auto.)
Ross: Já prostě sporťáky miluju, vždycky jsem miloval.
Joey: Poslyš, kolik to má vlastně koní?
Ross: Netuším, ale koukni, jak se leskne!

Joey: Co to děláš?
Rachel: Víš, říkala jsem si, že bych ten gauč šoupla sem.
Joey: A proč bys to dělala?
Rachel: Přece abych se i já měla kam posadit.
Joey: Rachel, ty se máš kam posadit.
Rachel: Tobě na klín se nepočítá.

(Phoebe potkala svého bývalého přítele Davida, který před lety odjel do Minsku.)
Phoebe: Já na tebe myslím pořád.
David: Vážně? Já na tebe taky pořád myslím. Víš, v Minsku je socha, která mi tě hrozně připomíná. Vlastně je to Lenin, víš, ale z určitého úhlu...

(K Chandlerovi neustále doručují vynikající tvarohové dorty, které si objednává jeho sousedka. Aby on a Rachel odolali pokušení ho sníst, položili ho sousedce před dveře. Jenže sousedka si ho nevyzvedla, proto pořád leží na chodbě.)
Chandler: Vidíš to, co já?
Rachel: Pořád tam je!
Chandler: Paní Bravermanová asi odešla.
Rachel: Třeba někam odjela. Třeba na několik měsíců.
Chandler: Do tý doby se ten dort může zkazit. Co kdyby ho snědla, až se vrátí?
Rachel: To by ji zabilo.
Chandler: To se nesmí stát.
Rachel: Takže ji chráníme.
Chandler: Musíme ho odnést.
Rachel: Jo, ale fofrem.
Chandler: Proč?
Rachel: Protože ji tam slyším chodit.

Rachel: To je nejlepší tvarohový dort, co jsem kdy jedla, kdes ho sehnal?
Chandler: Byl u vchodu, když jsem šel domů, někdo nám ho poslal.
Rachel: Chandlere, to není určený pro tebe, je to adresovaný paní Bravermenový zezdola! Zloději!
Chandler: No to ne! Já si tu adresu nepřečetl, než jsem to otevřel, nemůžeš vrátit balík potom, co ho otevřeš!
Rachel: Proč ne?
Chandler: Protože je to hrozně dobrý.
Rachel: Chandlere, tys ten dort ukradl, to je špatnost.
Chandler: Nenene, to se napraví, protože paní Bravermanová si nechá poslat další zdarma, a tím pádem vyhrajeme všichni! Jedinej, kdo tratí, je nějakej pekárenskej konglomerát... (přečte výrobce z krabice od dortu) Maminčina pekárnička. Je mi hrozně. Jsem hroznej, hroznej, hroznej člověk.
Rachel: (jí dort) Cos to říkal?

(Monica potkala Chandlerovu bývalou přítelkyni Janice.)
Monica: Víš, ona má taky přítele. Jmenuje se Clark. A taky se sama pozvala na svatbu... Clarka taky.
Chandler: Odmítla jsi ji, že jo?
Monica: Cože?
Chandler: Odmítla jsi ji, že jo?!
Monica: Víš, zahnala mě do úzkých, zeptala se, jestli máme svatbu ve městě, co jsem měla dělat?
Chandler: Lhát! Je to tak těžký? "Šek už je poslanej! To je ale roztomilý děťátko!" Nebo "Těším se, až si přečtu tvoji knihu, Rossi!"