Právo podle Lidie Poët
(La legge di Lidia Poët)
První italská právnička si seriál zasloužila
Příběh první italské právničky z konce 19. století,jsem si nenechal ujít, ale mohlo to jít lépe. S Lidiou se seznamujeme v době, kdy již provádí právnickou praxi a po městě se šušká, že je levná a dobrá, no hlavně levná. A tak se k ní dostane její první případ vraždy a na něm okusí, jak je svět (a překvapivě i ten právní) zaostalý (svět mužů). Slzičky se derou do tváře, ale odhodlání je větší a tak se Lidia pouští se svým bratrem do vyšetřování a obhajobu nechá na něm. Jenže zpracování příběhu je dost tuctové, režie nijak neuchvátí, napětí tu není. Nejvíce to jiskří v kontrastu Lidie žena vs muži, jenže drama se vlastně nekoná a nechápu tvůrce, proč se mu dost vyhýbají, vždyť se stala slavnou právě proto, že byla ze seznamu advokátů soudem vyškrtnuta, kauza se nakonec táhla do jejího věku 65 let. Místo toho je tu snaha přinést spíše odlehčenou kriminálku (každá epizoda má vlastní případ), což mi trochu vadí a nad banalitou některých případů jsem nechápavě kroutil hlavou, ale je možné, že to tak bylo a díky různým Sherlockům jsem si mohl leccos idealizovat. Zato musím pochválit dobové reálie a kostýmy, které jsou na úrovni, herci své role zvládají. A byť jsem čekal více, tak nakonec to byla fajn podívaná na tři odpoledne.
Liduška to zařídí...
Liduška je super historický "právnický" krimi seriál, který nijak výrazně nevykazuje stopy italské produkce. Celkově mi hodně navozuje atmosféru amerických seriálů, což je pro mě příjemně stravitelný líbivý formát. Italské seriály miluju, ale mají v sobě něco jiného, něco, co by se mi sem nehodilo. Jinak jde o skvělý case of week seriál, který krásně mapuje emancipaci žen v oboru, který je pro ně dle tehdejší doby nevhodný a barvitě ukazuje nejen tehdejší situaci, ale i pěkně zpracovává prvky detektivky více než práva. Bohužel po šesti dílech naleznete jakýsi vzor případů, který se neustále opakuje. Ať už to je dopadání pachatelů formou vyprovokování k doznání, tak i případy zaměřené jen na ženské oběti a neprávem odsouzené pachatelky.
Co se týče postav, tak Liduška je prostě úžasná, krásná herečka, která má sebevědomí, ale neleze na nervy. Její bratr je takový ten zpočátku zlý morous, který ale vždy stojí na její straně. trošku otravný už je novinář, který je takový nenapravitelný provokativní boreček. Stejně tak milenec mě moc neoslnil. Ostatní postavy už jsou spíše epizodní, ale musím na nich ocenit odraz tehdejší doby a v podstatě je to pro mě první seznámení s Itálií tohoto století. To, že jde skoro vždy o obviněné chudé ženy, to je na jednu stranu pochopitelné, na druhou by to mohlo být barvitější.
Seriál má spoustu drobných detailů, které seriál modernizují, ale nedělají z něj slátaninu, třeba moderní hudba v podkladu apod. určitě bych ale neřekl, že by šlo o nějakou komedii, jak se píše v anotaci... Humorné to moc není, spíš pozitivní drama.