Příběh dvou přátel, jejichž dobrodružná plavba mezi ostrovy se proměnila v zápas o přežití. Saul a jeho bývalý spolužák Larry o víkendech pravidelně sportovali. Jednoho listopadového víkendu, když už téměř končila kajakářská sezóna, se rozhodli věnovat se právě plavbě na kajaku. Tento sport spolu dosud neabsolvovali. Jelikož se Larry opozdil, vyrazili na moře až v noci, což by mimochodem neudělal žádný zkušený kajakář. Kamarády ale určitý nádech nebezpečí vzrušoval a přitahoval. Pádlovali od amerického státu Washington do srdce souostroví San Juan. Museli pospíchat. Brzo měl nastat příliv a pak by bylo prakticky vyloučeno přistát na opačné straně ostrova. Larry ale jel v kajaku poprvé, neměl s plavbou vůbec žádné zkušenosti, což se brzy projevilo, když měl problémy s jeho ovládáním. Jediné místo, kde bylo možné přistát, byla písečná pláž nacházející se za nebezpečnými skalisky. Museli projet úzkou průrvou. Saul jako zkušenější jel první a baterkou dával Larrymu znamení kudy jet. Do průrvy se jim ale trefit nepodařilo a vlna je odmrštila na nejbližší pustý ostrov. Larry měl navíc promáčené všechny věci. Na ostrově zůstali devět dní, zásoby ubývaly, museli se vydat znovu na cestu. Rozhodli se pádlovat přes úžinu zpět.
Museli spěchat, věděli, že za necelou hodinu se změní hladina moře a voda v průlivu se začne valit ven do moře a mohla by je strhnout s sebou. Úžina Rozário je široká asi třicet km; moře se tou úžinou řítí rychleji než voda v lecjaké velké řece. Larry ale po chvíli začal nabírat vodu, neuměl zabránit tomu, aby mu vlny cákaly do kajaku. Vůbec se nehnuli z místa. Larryho kajak se brzy stal neovladatelným. A Saul se rozhodl jednat...