Příběhy domů

Krematorium jako poslední z pozemských domů. Cyklus Příběhy domů doposud představoval příběhy lidí, kteří s konkrétním domem spojili svůj život, v tomto dokumentu se vypráví o těch, kteří s architektonicky významným a přitom ojedinělým domem spojili svou smrt. Brněnské krematorium je nejvýše ceněnou stavbou jednoho z největších českých architektů první poloviny dvacátého století Ernsta Wiesnera. Právě na této realizaci lze působivě dokumentovat Wiesnerovu snahu o jednotu interiéru a průčelí. Fasáda pro něho nebyla nikdy pouze podkladem pro dekorativní prvky, ale působivě vždy dokreslovala vyznění samotného účelu stavby navenek. Na nebožtíka pak můžeme s trochou nadsázky pohlížet jako na obyvatele této monumentální stavby. Obyvatele budovy, ve které definitivně končí pouť člověka po všech jeho dosavadních domech. A zde platí slova jednoho z těch, kteří v dokumentu vypovídají: „Krematorium, to je takový náš poslední dům, který obýváme, i když jen na pár dní. Po celoživotní cestě všemi ostatními domy, v nichž jsme kdy bydleli. Je to takové poslední číslo popisné. Odtud jdeme vstříc už jen zpopelnění a po něm se spojujeme s přírodou ve formě kouře, co se rozptýlí ve vzduchu. Pak už žádné domy pro své přebývání nepotřebujeme, protože se stáváme součástí nekonečného všehomíra.“
Zdroj: ČT