Příběhy domů

„Já jsem se tu narodil a jsem tady doma. Je to můj dům,“ říká Josef Marian Bartoň-Dobenín. Tím domem je zámek v Novém Městě nad Metují. Ač vypadá na první pohled jako typické šlechtické sídlo, opravdu po dlouhá desetiletí sloužil jako obytný dům – a slouží tak dodnes. V prostorách zámeckého pivovaru, který je nedílnou součástí šlechtického sídla, je zřízeno několik bytů se současnými třemi rodinami podnájemníků. Tento dokument nám připomene mj. i záslužnou práci architekta Dušana Jurkoviče, který nejenom vyzdobil řadu zámeckých prostor svými typickými moravskými uměleckými projevy, ale zasloužil se rovněž o technické zmodernizování sídla. Vybudoval na zámku novou elektrárnu, zavedl do pokojů telefon, zřídil mechanické výtahy a vůbec udělal z někdejšího renesančního klenotu na skalním ostrohu nad městem moderní obydlí. Koncem dvacátých let 20. století byl zámek v tak perfektním stavu, že v něm při návštěvě Nového Města nad Metují přespal i sám prezident T.G. Masaryk. Protože jsme však přece jenom na zámku, tak i v tomto „zámeckém paneláku“ straší. Za temných nocí se chodbami prohání ohnivý pes, který strašlivě vyje a v hradní kapli lze dodnes potkat zlou Madlu, dobové strašidlo varující nehodné návštěvníky před neblahými činy.
Zdroj: ČT