Willi Niemann, který je obviněn z účasti na loupežném přepadení, se ve vězení pokusí o sebevraždu. Zanechá dopis na rozloučenou, v němž se přiznává k tomu, že řídil auto s dalšími dvěma lupiči. Maskovaní lupiči si odnesli šperky a hotovost a těžce zranili majitele klenotnictví. Při přepadení byli tři lupiči, zatčen byl jen Niemann. Auto jelo tak rychle, že jej policie nedostihla, ale poznávací značku zaznamenal na fotografii radar. Auto patřilo panu Dornhagenovi, u něhož Niemann, který před lety jezdil závodně, pracoval jako řidič a zahradník a jeho žena jako hospodyně. Niemanna obhajuje právník Franck. Niemann mu chce za obhajování zaplatit na splátky, protože rodina s dcerou Juttou na vozíčku nemá příliš peněz. K Franckovi přijde paní Niemannová s tím, že si již nepřeje, aby Niemanna dále obhajoval. Franck jí vystaví přehnaně vysokou fakturu, ale paní Niemannová bez problémů zaplatí. Franck navštíví Niemanna ve vězení, ten ale o tom, že by Francka zbavil mandátu, nic neví. Franck žádá soud o odklad přelíčení. Je přesvědčen, že se Niemann přiznal pouze pod tlakem...