Inspirováno případem vraždy dvanáctiletého chlapce. Mladistvý pachatel ve věku 15 a půl roku byl odsouzen k šesti letům nepodmíněně. Proti rozsudku se odvolal, avšak vrchní soud jeho odvolání zamítl.
V parku se najde tělo malého chlapce. Má stažené kalhoty a rozkrok zakrytý listím. Všechno ukazuje na sexuální zločin. O to citlivější je to téma, že se jedná právě o dítě. Vyšetřování zavede kriminalisty až do školy oběti a k jeho matce. Ta se o dítě nestarala, i tak ale chodil poslední dobou prvotřídně oblékaný a zanedbával školu. Na vině je podle všeho dětská prostituce. V sítích kriminalistů s pomocí Skopcové proto končí pedofil Kolář, se kterým už mají na 1. oddělení své zkušenosti, nebo Němec Otto Slangen, se kterým oběť viděli naposledy. Jenže na dobu smrt mají oba alibi. Poté, co si však doktor Vojíř nechá přeměřit teploměr, který mu špatně ukazoval, je vše jinak. Na oddělení mezitím vrcholí soukromá válka Kozáka a Korejse. S pomocí redaktora se musí jeden z dvojice stěhovat.
(Pražák pokračuje s výslechem Koláře a pokládá před něj dvě fotky, na kterých má Kolář vždy jiné kalhoty). Pražák: Můžete mi to nějak vysvětlit? Kolář: Co? Pražák: Vám připadá normální, že si člověk uprostřed oslavy odskočí domů se převléknout? Kolář: Aha. No... Jsem se... Polil pivem. Pražák: Neříkejte. Vážně? Kolář: Vám se to nikdy nestalo? Pražák: Asi byste měl vědět, že jsme byli tak pilní, že jsme vyzpovídali celou hospodu a nikdo si nepamatuje, že byste se něčím polil. Kolář: Tak jsem to prostě nestihl, no. Pražák: Co jste nestihl? Kolář: No, jak jsem běžel domů a chtělo se mi to... Prostě jsem se posral, no. Pražák: To myslíte vážně, že vám tohle uvěřím? Kde jsou ty kalhoty? Kolář: Strčil jsem je do pračky a pračku jsem zapnul. Korejs:(za zrcadlem) A bác ho. Je z něj náš favorit číslo jedna.
(Anděl s Pražákem přicházejí do Kozákovy kanceláře, kde se zabydluje Vrána, a začnou přidělávat na zeď prkno.) Vrána: Co to je? Anděl: Laťka. Abys nezapomněl, že je v téhle kanceláři nastavená hodně vysoko.
(Výslech pana Koláře.) Pražák: Pane Kolář, slyšíte mě? Kolář: Mě hrozně bolí hlava. Potřebuju se napít. Pražák: No? Kolář: Já jsem se doma potřeboval to... Pražák: Co to? Kolář: Vykakat. Pražák: To si ze mě děláte prdel, ne? To v hospodě nemají hajzl nebo co? Kolář: Se tam jděte podívat, jak to tam vypadá. Pražák: To je zajímavý. Na hajzl v hospodě se bojíte, ale onanovat v poledne na zahradě mateřský školky, to vám problém nedělá. Tak se mi zdá, pane Kolář, že se u nás chviličku zdržíte, než si vzpomenete na úplně všechno. Ale klid, klid. Vykakanej z domova jste, ne?
Korejs: Kam ty se valíš? Plíšek: Na ty léčebny. Kluci mě tam hoděj. Korejs: Tam jel Petr. Nech léčebny léčebnama. Ještě si tě spletou s pacientem. Pojedeš se mnou na barák. Nasedej!