Inspirováno případem pokusu sebevraždy čtyřiadvacetiletého muže, který objasnili policisté 1. oddělení ve spolupráci s policisty Obvodního ředitelství Praha 1.
Řeka u náplavky vyplaví těžce pobodaného mladíka. Za pomoci přítomného kanoisty a lodníka se ho podaří dostat na břeh a okamžitě do nemocnice. Vyšetřovatelé se obávají, že mají co do činění s brutálním pokusem o vraždu. Když ale později začne docházet k sérii napadené s nožem a ubodáním, jeví se jako pravděpodobnější operování sériového vraha. Aby to bylo ještě těžší, přeživší pobodaný z řeky s policisty nekomunikuje. Ti se proto musí spojit s televizí, aby se dostali k potřebným informacím. Nakonec se ukáže, že celá věc už od začátku není tak, jak se jeví.
Na konci epizody novinářka Skopcová vytahuje z obálky DVD film Musíme si pomáhat, ve kterém hraje Bolek Polívka, představující v seriálu majora Plíška.
Lodník, který zachraňuje Dominika z vody, se jmenuje stejně jako scenárista seriálu – Josef Mareš. Další zajímavostí je, že herec této postavy se jmenuje stejně jako hlavní hrdina – Tomáš Kozák.
Když kapitán Anděl jede s ženou v autě a vyslýchá ji, mění se v jednotlivých záběrech hustota okolního provozu. Při záběru zepředu na jeho auto je vidět, že se na ně tlačí bílá dodávka a okolo nikde nic nejede. Hned v následujícím záběru z palubní desky není po dodávce ani stopy, zato ve vedlejším pruhu je pěkná zácpa.
Anděl: U nás v baráku, jak se někde něco šustne, tak se to ví hnedle na recepci. recepční: Nebo v kuřárně. Anděl: Nebo v kuřárně. Jenomže já nekouřím a hlavně chytré a hezké holky nechodí do kuřárny, ale vždycky sedí na recepci. recepční: A copak tak důležitého by vás zajímalo? Anděl: Drby.
(Kozák vidí v televizi rozhovor kluka na přístrojích s reportérkou, i když mu Anděl řekl, že nemůže mluvit.) Kozák: To si ze mě děláš prdel? Anděl: Co co. (Ráno vejde Anděl do kanceláře.) Sršeň: Jo, Vašku, díval ses včera večer na zprávy? Byl tam ten náš pobodaný. Plíšek: Nekecej. Já myslel, že nemůže mluvit. Že je na přístrojích. Že má hadičky. Sršeň: No, a přitom vyprávěl jak Bože Němcová pohádky.
(Anděl s Pražákem, poté, co dostanou pochvalu od plukovníka Jeřábka, stojí přede dveřmi.) Sršeň: Co je? (Otevře jim dveře.) Pražák:(nadutě) Díky moc. Sršeň: Jo tak, hvězdy. Tak alespoň bůra, ne, za dveře? Anděl: Tak fajn... (Dá mu dvacku.) Tak ještě třikrát. (Víťa zavírá dveře.) Ne, počkej, nezavírej to. Pražák: Jo, nech to. Co kdyby sem někdo nakoukl. My se za své úspěchy nestydíme.
Vojíř: Sebevrah se vždycky bodá na holé tělo. Navíc, tenhle kluk je bodnutý třikrát. Tak mi řekni, jak vážný důvod by musel mít, aby snášel tu šílenou bolest, aby to vypadalo jako vražda.
Kozák: Ty jsi říkal, že nemá holku a že je pořád sám doma? Co tam celou tu dobu dělá? Pražák: No co asi? Kozák: Tak asi to, co všichni mladí. Sedí u počítače.
Plíšek: Jak dlouho jsi mluvil s tím klukem? Anděl: Já nevím, asi tři minuty. Plíšek: Nemáš pocit, že ti lhal? Anděl: Víš, Vašku, ono přes všechny ty hadičky, infuze, přístroje a léky, co měl v sobě se nonverbální ukazatelé lživé výpovědi posuzují dost těžko.
(Anděl se vrátí do kanceláře celý promočený, jak tahal z vody důkaz.) Plíšek: Otravujete ředitele s potápěči a tady máte přitom takový talent. Pražák: Proč jsi nezavolal alespoň výjezd? Anděl: Pánové, prosím vás, věnujte se případu, jo? Já s nasazením života zajišťuji důkazy a vy ještě kecáte blbě.
sekretářka: Volalo operační. Nějaká holka našla ten váš hledaný batoh. Nahlásila to přes tu televizní výzvu. Kozák: Tak to je skvělý. sekretářka: Iveta Machová, ročník 1982. Kozák: Mockrát děkuji, pošlu tam výjezd. Anděl:(Vytrhne mu lístek s adresou z ruky.) Ukaž, já tam sjedu. Ročník 82, jo? To by nakonec mohl být zajímavý případ. Kozák: Ty jsi ale hovado.
Kozák: A co ty jeho hadry? Ty můžeš vyzvednou po cestě. Anděl: No, počkej, vždyť už jsem tam dneska byl. Kozák: Hele, až ti bude jako Plíškovi, tak si tohle budeš říkat po každý cestě z hajzlu.
Anděl: To bude loupež. Tak to necháme obvodu. Kozák: Ty jsi typický operativec. Jakmile není pachatel na dohled, tak od toho dáváš ruce pryč. Hele, máme tři bodnutí, kritický stav. Já myslím, že tady není vůbec co řešit. To je pokus o vraždu jako prase. Je to naše, hochu. Anděl: Ještě, že jsi tady. Jiný vyšetřovatel by to přehlédl a já bych neměl do čeho píchnout.
Anděl: V kolik jste se vzbudil? lodník: Tak kolem sedmé. Anděl: A nevšiml jste si něčeho podezřelého? lodník: Já se moc nerozhlížel. Čekal jsem kámoše, a tak. (Z jeho lodi vyjde žena.) Anděl: Jo, kámoše. Vy mi toho asi fakt moc neřeknete.
Anděl: Ženský zajím, jestli máš všech pět "P". Sršeň: Ty nějaká máš, jo? Anděl: No jistě. Přitažlivý, perspektivní, pohotový, potentní. uklízečka:(Vejde.) A taky pěkný prase. Anděl: Tak pardon, no. Ale to je taky na "P".
(Do kanceláře vlítne rozhořčený Korejs.) Korejs: Co to je? Anděl: Coby? Úřeďák, vždyť to tam je napsané, ne? Korejs: Nech si ty blbý fóry. Ty máš nějaký papíry na dislexii nebo co? Asi by sis je měl pořídit. Sršeň:(Nakoukne.) Jo, ty jezdíš domů "výtachem", jo? Anděl:(se smíchem na rtech) Ne, já bydlím v přízemí.