Zpracováno podle případu série přepadení jedenácti žen na pražském Jižním Městě. Případ převzalo 1. oddělení pražské kriminálky, pachatel byl do týdne zadržen a následně odsouzen na 10 let odnětí svobody.
Tým vyšetřovatelů Prvního oddělení je přidělen k případu brutálního znásilnění na Jižním Městě. V poslední době však došlo ještě k dalším deseti nevyřešeným znásilněním ve stejné oblasti. Už od počátku tuší kapitán Pražák, že by za tím vším mohl být jediný pachatel. Rozbíhá se tedy série vyšetřování s cílem chytit toho, kdo za to může. Jenže ani výpověď poslední znásilněné, ani zátah a ani rekognice nedávají jasný výsledek. Když se navíc do celého případu začne motat zvídavá reportérka Skopcová, která dostává informace od někoho z oddělení, je jasné, že případ to nebude vůbec jednoduchý. K tmu všemu je major Korejs nucen odhalit, kdo právě oné Skopcové dává tajné informace.
(Kozák se snaží dostat z obviněného přiznání i k ostatním znásilněním.) Kozák: Ty máš už vlastně jenom dvě možnosti. Buďto se mi teď tady přiznáš, že jsi je přepadl, a nebo se nepřiznáš. obviněný: Nemám k čemu. Kozák: Aha. V tom případě nám ale budeš muset dokázat, že máš normální přirození. obviněný: Co? Kozák: No, na základě výpovědí ti ho změříme, vyfotíme, a ty fotky přiložíme ke spisu. Ale to není všechno. Ty ho budeš muset taky ukázat státní zástupkyni. A celýmu soudu. A všude ve všech novinách bude fotka s tím tvým ubohým malým pytlíčkem a všude budou veliký nápisy "Tak tohle je ten úchyl s tím miniaturním pérem". obviněný: Na to nemáte právo. Kozák: Ale máme hochu. A teď to budou ti lidi číst a budou říkat: "Ty jo, on ho má ale opravdu malýho, chudák." obviněný: To neuděláte. (Vstoupí fotograf.)
(Kozák s Pražákem řeší, co dál, když mají jen dvě hodiny na vyřešení případu.) Pražák: Já to z něj vymlátím. Já ti říkám, že se mi ten frajer přizná. Kozák: Ty vole. Teď s ním přece nemůžeš mluvit. Je obviněný, má advokáta. Pražák: Já ti říkám, že to z něj vymlátím. Kozák: Počkej. Dej mi čtvrt hodiny. Čtvrt hodiny psychologie. Když se mi nepřizná, tak si ho ztluč, jak chceš. Pražák: Slibuješ? Kozák: Slibuju.
(Korejs nasedá do auta a vymlouvá se, že nemůže na poradu. Prosí Kozáka, aby šel za něj.) Korejs: Něco jim nakecej. Mě by nebylo slyšet. Kozák: Ale já tě slyším dobře. (Korejs zatáhne okénko a pohybuje rty.) Teď už tě teda fakt neslyším.
(Na poradě Pražák popisuje násilníka.) Pražák: Jedna zajímavost. Při erekci ho nemá moc velkého. Kozák: Ale... Korejs: Kolik asi? Pražák: Při erekci asi sedm čísel. Kozák: Tak to je slušný. To je kanec. To měl tady Václav (myšleno Plíšek) v první třídě, viď? Plíšek: A kdo to měřil? Pražák: Známe z výpovědí. Já to neměřil, rozhodně.
(Kolegové probudí Pražáka po noci, kdy dělal tabulku znásilněných.) Anděl:(při pohledu na Pražákovo dílo) Ten Martin je zvláštní povaha, co? Má krásnou ženu, hladový dítě a on tady po nocích luští křížovky.
(Ostatní si utahují z Pražáka.) Sršeň: Páni, ukradená kabelka. No, to jsi povýšil, gratuluji. Anděl: To je hotová červená knihovna. Tak nesviť dlouho, ať Korejse neraní mrtvice, až mu přijde účet za proud.
(Pražák přijde na služebnu do kanceláře mezi kolegy poté, co se pohádá s podezřelou.) Anděl: To jste slyšeli, že dneska na Jižáku málem zasahoval antikonfliktní tým? Plíšek: Zdá se, že nebudou prémie. Sršeň: Jak to? Plíšek: Poněvadž ta kytice, co musel Korejs koupit jako omluvu, byla tak mohutná, že se nevešla do auta.