Inspirováno případem vraždy manželů a jejich malého syna v Praze 5. Pachatelem byl zjištěn osmnáctiletý syn poškozené. Městský soud v Praze jej odsoudil k 25 letům odnětí svobody. Vrchní soud mu trest snížil na 15 let.
Uprostřed noci je kapitán Pražák přivolán k případu vraždy manželů a jejich tříletého syna. Celý případ oznámil přeživší syn Šimon, který se pod návalem okolností psychicky zhroutil. Jak se později ukáže, v případu by mohlo jít o víc, třeba o drogy. Vyšetřování se proto bude ubírat tímto směrem. Jenže když ani to nepřinese ovoce, musí vyšetřovatelé najít nějakou jinou cestu. Co třeba domácí násilí, které v rodině Šimona bylo na denním pořádku? S případem nakonec pomohou rodiče zabité ženy. Korejs mezitím i nadále řeší problém s práskačem mezi vyšetřovateli. Ale nebude to on, kdo přijde na to, kdo vynáší interní informace. Bude to Kozák. A právě jemu se podaří svého kolegu Anděla očistit.
(Pražák vede nic netušícího Šimona k přiznání.) Šimon: A fakt už toho pachatele máte? Pražák: No jo. Šimon: Tak to jste fakt dobrý. Pražák: To my víme. Šimon: A už se i přiznal? Pražák: Zatím ne, ale čekáme to každou chvíli.
(Pražák s Hegnerem se snaží od Šimonova spolužáka zjistit, co se stalo.) Pražák: Sakra, mám zavolat fotra a říct mu, jak to bylo s tím vykradeným bytem? Hegner: Počkej, nebudeme se s ním špinit, ne? Pojedeme k nám. Fotra nabereme cestou, ať mu dá přes hubu sám, ne, co?
(Korejs křičí na Pražáka kvůli jeho zacházení s pozůstalým.) Korejs: Tohle mi poslal šéf psychologů. Prý ses choval jako idiot při vytěžování toho kluka. Pražák: Ale já jsem... ten blb mě pořád. Korejs: Až budu chtít, abys něco říkal, tak ti narvu ruku prdelí až do huby a budu s ní hýbat. Teď ne, teď mlč. To je strašný. Z huby ti smrdí jak somrákovi z igelitky. Zase jsi včera celou noc chlastal, co?
(Prohlídka u Husseina v podniku.) Hussein: Vy hledáte zbraň? Já zbraň v životě neměl. Jestli tu najdete nějakou, tak ji můžete natáhnout a hned mě zastřelit. Kozák:(najde zbraň) Tak co, mám ji natáhnout?
(Pražák s Hegnerem jdou znovu za Husseinem pro informace.) Pražák: Přišli jsme vám oživit paměť. Tak co, poznáváte ho? Před čtrnácti dny v jeho... tedy ve vaší restauraci v Dejvicích. Hegner: Máme pět svědků, že jste se tam s ním dohadoval. A dost nahlas. (Hussein si jich nevšímá.) Pražák: I u nás vaříme kafe. Sice je z automatu, ale můžeme se bavit tam. Hussein:(začne vnímat) Pánové, včera byla tma, dneska světlo. Teď vidím, je to můj přítel.
(Ettlovi popisují Kozákovi svou snachu.) Ettlová: Náš syn, ten se o kluka jinak staral. Plavat ho učil, lyžovat, dokonce i do Sokola ho přihlásil. Ettl: Pak se bohužel naboural. A ta ženská nám do roka přitáhla do baráku toho čmouda.
Plíšek: Takže pachatel měl u sebe paralyzér, nůž a pistoli? To jsem blázen. Kavalír: Proč? Plíšek: Protože když tam šel, tak byl ověšený jako Vánoční stromeček.