Inspirováno případem trojnásobné vražedkyně, která se v průběhu dvaceti let dopustila tří vražd. Je jednou ze čtyř žen odsouzených v České republice po roce 1990 na doživotí.
V bytě v jednom z pražských domů je nalezeno mrtvé tělo cirkusáka a sukničkáře Koblihy. Z mordparty se případu chopí Plíšek, Korejs a Anděl, protože ostatní mají volno nebo jsou nemocní. Na místě činu navíc chybí tři plátna, která pachatel vyřízl z rámů a ukradl. Vyšetřovatelé už na místě činu dochází k závěru, že za vším může být žena. Ale to Korejs nehodlá poslouchat. Plíšek má navíc ještě další teorii. Teorii tzv. uspávaček. Podle něj za tím bude žena, která si muže vybírá předem, posléze je opije, okrade a zabije. A jeho teorie se postupně jeví jako více a více pravděpodobná. Když navíc dojde k druhé vraždě, která je na chlup stejná jako ta první, začne si i Korejs pohrávat s myšlenkou uspávaček.
Kozák: Ty moc dobře víš, že pokud si nevzpomeneš, každý soudce nám na základě vraždy povolí u tebe domovní prohlídku. A to by v tom byl čert, abychom tam něco nenašli, protože v tom jsme opravdu dobří, a to ty víš. A možná, že tam najdeme ta tři plátna související s tou vraždou. Horčička: Ne, ta plátna, to vím, kde jsou ta plátna. Vím přesně. A můžeme okamžitě tam jet, pánové, protože já s tím nemám nic společného, s tou ženskou. Já vůbec... Já vůbec nevím, kdo to je. Opravdu. Opravdu nevím, jak se jmenuje.
(Ve výslechovce.) Horčička: Podívejte, že jste to vy (myslí Sršně), tak já si na vás zatím nebudu stěžovat. Zatím. Tak já se loučím. (Dovnitř vlétne Kozák a popadne Horčirku.) Kozák: Tak dost, sedni si. Jako několikrát trestanému recidivistovi ti přece nemusím říkat, jak se máš na policii chovat.
(Sršeň vyslýchá Horčičku.) Horčička: Papíry v pořádku, všechno v pořádku, tak já půjdu. Sršeň: Moment. Horčička: No, co je zas? Sršeň: Neříká vám ta fotka něco? Horčička: No, fotka, no. Co by mě to mělo asi tak říkat? Jsou v nějakým tom... v obchodě. A vůbec, co je tohle za nesmysl? Sršeň: Co jste tam dělal? Horčička: Pánové, víte, kolik já musím obchodů za den oběhnout a tak dále? A vy se mě v každém zeptáte "Co jste tam dělal?". Vy jste se snad... Kdybyste mě vyfotili třeba v pekárně, tak co vám řeknu. Že jsem tam kupoval kondomy, nebo ložiska, nebo něco takového. Vůbec, co to je za blbost tohleto. Vemte si to. Je to rozpatlaný, rozšmrdlaný. Kdo vám vůbec řekl, že jsem to já?
Kozák: Jdu nahoru, jestli kluci nějak pokročili. Čau. Vojíř: A to já jdu domů. Kozák: Ty se máš. Vojíř: Vidíš? Kdyby ses líp učil, mohl jsi jít taky. Kozák: No, tos mi řekl brzo. To už nestihnu.
(Anděl vyslýchá štamgasty v hospodě ohledně podezřelé.) Anděl: Kdybyste ji viděl, poznal byste ji? štamgast: Kdyby měla lepší zadek a pořádné kozy, tak bych si ji prohlédl líp, jenže neměla.
Korejs:(k Andělovi) Tady máš klíče od jeho bytu. Prober tam všechny písemnosti, které tam najdeš. Všechno, co se může týkat těch jeho styků, nebo těch obrazů. Rozumíš? Všechno, co by nás mohlo dovést k pachateli. A jestli bude mít koule nebo kozy je mi srdečně jedno.
(Pražák vyslýchá dámy, které znaly zavražděného.) vyslýchaná: U něj doma jsem nikdy nebyla. Scházeli jsme se každou středu ve vinárně. Doma říkám, že mám keramiku. Pražák: Kdy jste s ním mluvila naposledy? vyslýchaná: Minule jsem nemohla, to měl manžel oslavu, ale volali jsme si. Naposledy minulé úterý v poledne. Byl na procházce v centru a chtěl abych za ním přišla, ale nemohla jsem. Pražák: A co jste ten den dělala? vyslýchaná: To jsem jako podezřelá? Každé úterý chodím s kamarádkou plavat. Já jsem spíš myslela, že se zeptáte, co budu dělat tuhle středu. Pražák: To nemusím, to vím. Máte keramiku, že jo?
(na poradě) Korejs: Co ten telefon? Anděl: No, zatím jsem z něj vytáhl asi šedesát kontaktů. Poslední hovor nějaká Veronika, úterý 12:07. Pražák: Nespletl ses? Není tvůj?
Plíšek: To udělala ženská. (Korejs a Anděl se na něj nechápavě podívají.) No znáte seriál Hříšní lidé města pražského. Když Rada Vacátko uvidí v bytě překrytou mrtvolu chlapa, okamžitě věděl, že to udělala ženská. Ona se té mrtvoly bála.
(Anděl dělá průzkum v liduprázdné restauraci.) Anděl: Kdy jste ho viděl naposledy? výčepní: Tenhle týden. V pondělí nebo v úterý. Tuším někdy odpoledne. Anděl: A byl sám? výčepní: Víte co, byl fofr. Anděl: Tady fofr, jo?
soused:(o mrtvém) S nikým se moc nebavil. Párkrát jsem mu pomohl s nákupem. Ale jenom do předsíně. Dál mě nepustil. Neměl jsem potřebné vybavení. Anděl: Jak to myslíte? (Soused naznačí rukama poprsí.) Jo takhle.