Zpracováno podle případu vraždy mladé ženy, jejíž ostatky byly nalezeny v Praze 5. Pachatel byl pražskými policisty dopaden za 8 dnů. Městský soud v Praze jej odsoudil k výkonu trestu odnětí svobody v trvání 15 let.
Když jednoho rána nalezne bezdomovec v kontejneru uprostřed Karlína tělo mrtvé ženy, je jasné, že nejde jen tak o ledajakou vraždu. Ženské tělo je rozřezané na několik kusů a vyhozeno do několika blízkých popelnic. Rozbíhá se tedy vyšetřování. Začíná se série výslechů počínaje jejím spolubydlícím, který poznal její tvář v novinách, až po jejího přítele, který ale její zmizení nenahlásil, a staví se tak na místo podezřelého. Vyšetřovatelům navíc dělá starosti ztracený pes oběti. Právě ten by mohl být vodítkem k celému případu.
Pes oběti se ve skutečnosti, stejně jako v seriálu, jmenuje Brandy. Jedná se o australskou ovčačku, která se se svou majitelkou Vandou Gregorovou účastní mnoha kynologických soutěží (dokonce byla několikrát mistryní světa v Dogdancingu).
Láďa:(Přiznává se k vraždě.) Já jsem ji miloval. Já bych pro ni udělal první poslední. Plíšek: Tak to má recht. Poslední, co on pro ni udělal, hodil ji do popelnice.
(Jurčeková se přijde zvědavě kouknout na místo činu.) Jurčeková: Jé, on to Láďa stihnul, jo? Kozák: Pojďte sem. Co jste to řekla? Co stihnul? Jurčeková: No tapety. Kozák: Kdo? Jurčeková: No, Láďa. Kozák: A co je s nima? Jurčeková: Ve středu je lepil a už jsou na zdi. No když mi hlídal holku, tak je lepil. Podívejte se. To dá docela práci. A tohle tady taky nebylo. Ty jo, tak to si docela máknul. To je tedy frajer... Kozák: Tak jo, děkujeme. Na shledanou. Ven.
Korejs:(na Kozáka) Paní se mi vrátila z lázní. Jsem jí chtěl udělat radost a vymaloval jsem kuchyň na červeno. V rádiu říkali, že to zvyšuje apetit. Ta mně vynadala jak psovi.
Anděl:(při výslechu) Máte ráda kytky? podezřelá: Ano. Anděl: A co ten váš druh, nosil vám kytky? podezřelá: Ne, ne. Anděl: Cože? Já mít takovouhle krásnou a milou ženskou, tak bych vám nosil kytky furt... Ale k narozeninám vám kytičkou koupil, že jo? podezřelá: Ne. Anděl: Cože? To není možný. podezřelá: Pět let jsme spolu žili a vždycky se na mě vykašlal. Anděl: To musel být parchant. podezřelá: To teda byl. Byl to parchant. Anděl: Každý soud na světě by vás musel osvobodit, kdybyste ho zabila. podezřelá: Já jsem ho taky zabila. Anděl: No, vidíte, a je to venku. Se za to nestyďte.
(Anděl přivádí podezřelou k ostatním do kanceláře.) Anděl: Tak prosím, milostivá, posaďte se. podezřelá: No jo... (Míří k Andělově židli.) Anděl: Ne, počkejte, na tuhle ne. Ta je rozbitá. Ta je rozbitá. Tady si sedněte. Sršeň: No počkej, to je moje židle. Anděl: Víťo, klid. Já ti ji pak vyčistím.
Anděl:(o podezřelé) Já s ní pokecám. Pražák: Počkej, jak jako? Ty vole, já jsem nelítal jek blbec po nocích, aby se teď přiznala někomu jinému. Na ni zařvu a bude.
(Policisté přivádí na služebnu podezřelou.) policista: Chceš ji na výslechovku? Anděl: Jo. Plíšek: Na výslechovku? Za našich časů se takoví přiznávali na chodníku. Anděl: No jasně, Vašku, ale za vašich časů, když jsi chtěl jet do Vídně, tak ses musel u Mikulova prostříhat přes dráty.