Případy 1. oddělení

Láďa: (Přiznává se k vraždě.) Já jsem ji miloval. Já bych pro ni udělal první poslední.
Plíšek: Tak to má recht. Poslední, co on pro ni udělal, hodil ji do popelnice.

(Jurčeková se přijde zvědavě kouknout na místo činu.)
Jurčeková: Jé, on to Láďa stihnul, jo?
Kozák: Pojďte sem. Co jste to řekla? Co stihnul?
Jurčeková: No tapety.
Kozák: Kdo?
Jurčeková: No, Láďa.
Kozák: A co je s nima?
Jurčeková: Ve středu je lepil a už jsou na zdi. No když mi hlídal holku, tak je lepil. Podívejte se. To dá docela práci. A tohle tady taky nebylo. Ty jo, tak to si docela máknul. To je tedy frajer...
Kozák: Tak jo, děkujeme. Na shledanou. Ven.

Korejs: (na Kozáka) Paní se mi vrátila z lázní. Jsem jí chtěl udělat radost a vymaloval jsem kuchyň na červeno. V rádiu říkali, že to zvyšuje apetit. Ta mně vynadala jak psovi.

Anděl: (při výslechu) Máte ráda kytky?
podezřelá: Ano.
Anděl: A co ten váš druh, nosil vám kytky?
podezřelá: Ne, ne.
Anděl: Cože? Já mít takovouhle krásnou a milou ženskou, tak bych vám nosil kytky furt... Ale k narozeninám vám kytičkou koupil, že jo?
podezřelá: Ne.
Anděl: Cože? To není možný.
podezřelá: Pět let jsme spolu žili a vždycky se na mě vykašlal.
Anděl: To musel být parchant.
podezřelá: To teda byl. Byl to parchant.
Anděl: Každý soud na světě by vás musel osvobodit, kdybyste ho zabila.
podezřelá: Já jsem ho taky zabila.
Anděl: No, vidíte, a je to venku. Se za to nestyďte.

(Anděl přivádí podezřelou k ostatním do kanceláře.)
Anděl: Tak prosím, milostivá, posaďte se.
podezřelá: No jo... (Míří k Andělově židli.)
Anděl: Ne, počkejte, na tuhle ne. Ta je rozbitá. Ta je rozbitá. Tady si sedněte.
Sršeň: No počkej, to je moje židle.
Anděl: Víťo, klid. Já ti ji pak vyčistím.

Anděl: (o podezřelé) Já s ní pokecám.
Pražák: Počkej, jak jako? Ty vole, já jsem nelítal jek blbec po nocích, aby se teď přiznala někomu jinému. Na ni zařvu a bude.

(Policisté přivádí na služebnu podezřelou.)
policista: Chceš ji na výslechovku?
Anděl: Jo.
Plíšek: Na výslechovku? Za našich časů se takoví přiznávali na chodníku.
Anděl: No jasně, Vašku, ale za vašich časů, když jsi chtěl jet do Vídně, tak ses musel u Mikulova prostříhat přes dráty.

Víťa Sršeň: Když mi jednou za měsíc zazvoní telefon, já ho zvednu, řeknu tady Sršeň, tak se ozve bzzz.

(Vyšetřovatelé vyslýchají podezřelého z vraždy.)
Major Kozák: Ještě nejed. Víťa se s ním rozdělí o svačinu.
Víťa: No počkej. To je snad moje svačina, ne?
Major Kozák: Tak je to snad tvůj případ, ne?