Případy 1. oddělení

Korejs: Volal Víťa. Je u soudce. Za chvíli je tady příkaz k domovce.
Vrána: (k Plíškovi) Dík, že jste zjistili číslo toho bytu ještě před zadržením. Teď se nám ten ušetřenej čas hodí.
Korejs: Víš, kdy tě mám nejradši? Když držíš hubu.

(Korejs řve na Anděla, který proti předpisům vypustil rybník v domnění, že tam je hledané tělo.)
Korejs: Co sis myslel? Co sis, do prdele, myslel?! Co jsem ti řekl, že máš dělat? To jsem teda zvědavej, jak se k tomu teďka postavíš. Copak jsi nějakej zajebanej rybníkář, abys sahal na to stavidlo? Já jsem snad do smrti odsouzenej dělat se samejma debilama.

Pražák: Co když ho sebereme a on u sebe nebude mít zbraň?
Vrána: Jestli tam bydlí, bude nutná domovka, a na tu potřebuju číslo bytu.
Korejs: Ty než se vysereš podle pravidel, tak on sejme dalšího člověka.
Pražák: Máme ho pod očima.
Korejs: Na to nespoléhej. Víš, jak to se sledkou je. Jim uteče, někoho zastřelí a jsme všichni ve velkým průseru. A ty hlavně, to si uvědom. Nic. Jak vystrčí koule z baráku, tak ho berem. Volám zásahovku.

(Anděl chce od Korejse policejní potápěče do rybníka.)
Korejs: To si děláš srandu, ne? Ty chceš pátrat po mrtvole na místě, které určil senzibil?
Anděl: Pepíku, prosím tě, já tomu taky nevěřil, ale ten označený rybník leží asi tři kilometry od místa na Orlíku, kde jsme pátrali.
Korejs: No jasně. Protože všechno o tom našem pátrání bylo v televizi. Tak proutkaři asi vědí, že jsme pátrali ve vodě, tak to na tu rodinu zkouší taky přes vodu. Hajzlové. Chtějí z nich akorát vytáhnout prachy, z těch chudáků. Ty se chováš neprofesionálně. Ty si tykáš s příbuznými poškozených, když věc ještě není skončená. A potom seš té rodině zavázaný a tohleto jsou důsledky. Jestli sis nevšiml, tak jsi tady v poslední době užitečný asi jako automat na šprcgumy ve Vatikánu. Buď pomůžeš klukům s olizovačem, nebo si ve spisově vytáhni nějakou starou neobjasněnou věc a zkus na ní něco vytvořit.
Anděl: Prosím tě, za měsíc začíná hlavní líčení s Tréglem. Já mám poslední šanci něco udělat. Kdybys viděl ty pátrací psy na tom videu, tak... Tak se na to
aspoň podívej. Dej tomu šanci.
(Anděl podá Korejsovi flashku s videem.)
Korejs: Tak jo. Tak hele. (Vezme flashku a flákne ji do koše.) Koš. Dva body. Dal jsem tomu přiměřenou šanci. Ty mě s těma svejma nápadama připomínáš rozkvetlou jarní louku. Na tu jsem taky alergickej. Vyjeď, prosím tě!

Pražák: Ta kamera nemá zvuk?
majitel bezpečnostní agentury: Jediná kamera se zvukem je támhleta, protože ta ruleta dává pokyny. Ale ta kamera zabírá jen tu ruletu.
Pražák: A mohla by ta kamera zachytit zvuk tady?
majitel bezpečnostní agentury: Myslíte, že bychom zvukovou stopu z kamery u rulety synchronizovali s tou kamerou u dveří? Myslím jako dali dohromady.
Pražák: Já vím, co znamená synchronizovat.

(Korejs kárá Vránu za přílišné dodržování předpisů.)
Korejs: Ty myslíš, že to je dobrý, když z odůvodnění všechno bude vědět?
Vrána: Tak to teď chce státní zastupitelství. Co mám dělat?
Korejs: Ale prosím tě...
Vrána: Přesto si myslím...
Korejs: Ty si nic nemysli! Protože ty nikdy nemyslíš jako policajt. A právě proto jsme teďka v prdeli. Trégl se celej měsíc válel někde v Egyptě na pláži a přemejšlel. A ty mu teď pošleš papír, kde je shrnutý celý vyšetřování. Takže bude vědět, že nemáme tělo, a bude si další měsíc přemýšlet někde v Německu, než nám ho Němci vydaj. 100 metrů! No a?
Vrána: Takže vy byste klidně porušil zákon?
Korejs: Já bych nic neporušil. Já bych si toho prostě nevšiml.
Vrána: To byste se pak stal spolupachatelem trestného činu.
Korejs: Cos to řekl? Vypadni. Vypadni!

(Anděl s Pražákem přijíždějí do města.)
muž: Tak jak, Pražáci? Říkali jste, že to bude na jednu noc, a už je to sedmá. Nedaří se, nedaří, co?
Anděl: Vyser si oko.

Pražák: Proč ho ale zajímalo, jak se dostat přes čáru? To jsou stromy na Slovensku
lepší na oběšení než tady u nás?

(Pražák pokračuje s výslechem Koláře a pokládá před něj dvě fotky, na kterých má Kolář vždy jiné kalhoty).
Pražák: Můžete mi to nějak vysvětlit?
Kolář: Co?
Pražák: Vám připadá normální, že si člověk uprostřed oslavy odskočí domů se převléknout?
Kolář: Aha. No... Jsem se... Polil pivem.
Pražák: Neříkejte. Vážně?
Kolář: Vám se to nikdy nestalo?
Pražák: Asi byste měl vědět, že jsme byli tak pilní, že jsme vyzpovídali celou hospodu a nikdo si nepamatuje, že byste se něčím polil.
Kolář: Tak jsem to prostě nestihl, no.
Pražák: Co jste nestihl?
Kolář: No, jak jsem běžel domů a chtělo se mi to... Prostě jsem se posral, no.
Pražák: To myslíte vážně, že vám tohle uvěřím? Kde jsou ty kalhoty?
Kolář: Strčil jsem je do pračky a pračku jsem zapnul.
Korejs: (za zrcadlem) A bác ho. Je z něj náš favorit číslo jedna.

(Anděl s Pražákem přicházejí do Kozákovy kanceláře, kde se zabydluje Vrána, a začnou přidělávat na zeď prkno.)
Vrána: Co to je?
Anděl: Laťka. Abys nezapomněl, že je v téhle kanceláři nastavená hodně vysoko.

(Výslech pana Koláře.)
Pražák: Pane Kolář, slyšíte mě?
Kolář: Mě hrozně bolí hlava. Potřebuju se napít.
Pražák: No?
Kolář: Já jsem se doma potřeboval to...
Pražák: Co to?
Kolář: Vykakat.
Pražák: To si ze mě děláte prdel, ne? To v hospodě nemají hajzl nebo co?
Kolář: Se tam jděte podívat, jak to tam vypadá.
Pražák: To je zajímavý. Na hajzl v hospodě se bojíte, ale onanovat v poledne na zahradě mateřský školky, to vám problém nedělá. Tak se mi zdá, pane Kolář, že se u nás chviličku zdržíte, než si vzpomenete na úplně všechno. Ale klid, klid. Vykakanej z domova jste, ne?

Korejs: Kam ty se valíš?
Plíšek: Na ty léčebny. Kluci mě tam hoděj.
Korejs: Tam jel Petr. Nech léčebny léčebnama. Ještě si tě spletou s pacientem. Pojedeš se mnou na barák. Nasedej!

Vrána: Se stopami jsme na to špatně, takže potřebujeme sehnat další svědky.
Korejs: (nechápavě a lakonicky) Jo? A proč to říkáš mně?
Vrána: Tak musím bohužel konstatovat, že přístup k práci některých kolegů není takový, jaký by závažnosti případu slušel. Místo práce na případu dělají fušky na něčem jiném.
(Korejs se na něj nechápavě podívá.)
Vrána: Tak asi by bylo vhodné, abyste nějak zasáhl, aby operativci...
Korejs: (pragmaticky) To je tvůj problém, že nemáš autoritu.
Vrána: Vám je jedno, že to oddělení začíná být v rozkladu?
(Korejs se na něj nechápavě podívá.)
Vrána: V takovéhle atmosféře já dělat nemůžu.
Korejs: (pragmaticky) Tak si jdi. A až půjdeš, tak hodně mávej, ať víme, že to myslíš doopravdy.

Anděl: Oficiálně jste nikdy nepracoval. Z čeho žijete?
Kalvas: Jsem spořivej.
Anděl: V kufru vašeho auta jsme našli schované peníze. To tam běžně takhle vozíte?
Kalvas: Myslíte tu trojku? Tři miliony? Jo, to tam takhle běžně vozím. Říkám vám, že jsem spořivej.

Pečínka: Třeba najdeme i samotného Císaře.
Anděl: Třeba v té bedně, která se ztratila záhadně spolu s Císařem z jeho bytu.
Švihlíková: Vy vidíte všude jenom mrtvoly. Myslete pozitivně. Třeba v té bedně najdete ty peníze.
Pečínka: No, kéž by.
Švihlíková: I hausbót? Na Orlíku?! (Podívá se na Anděla.) Zas voda? Víte, jak to dopadlo minule...

Anděl: (telefonuje ohledně nevěstinců) Čau, Václave! Prosím tě, potřebuju kontakt na někoho z mravnosti od Jihočechů. Na někoho, kdo zná všechny bordely u hranic... No jasně, zbyl mi čas, vole. Po tom vypuštěným rybníku nevím co s penězma... Ne, vážně. Znáš někoho na té mravnosti?

Pražák: (k Andělovi v kontextu jeho neúspěchu s rybníkem) Ta rozbitá hlava nás k němu přivedla. To byl dobrej nápad. Víš co? Vyhýbej se vodě, na suchu jsi dobrej.

(Vyšetřovatelé polemizují nad tím, co by dělali s penězi, kdyby je ukradli.)
Pražák: Nejlepší by bylo uložit to po malých částkách na víc účtů a pak to přelít do ciziny přes nějaké firmy.
Plíšek: Nebo to hezky česky postaru pěkně zakopat. Peníze se nekazej.

(Plíšek dorazí na místo, kde se našlo auto.)
Plíšek: Nechali tady nějaké peníze? (Technik mu ukáže dvoutisícovku.) To jsou hajzlové! Takovej balík ukradnou, a tak malý spropitný nechaj.

Kozák: Že chybějí prachy, zjistil až střídající kolega. Ale těsně před koncem své šichty. To znamená dneska ráno.
Plíšek No tak to ten střídající kolega je opravdu všímavej. On si všimne, že chybí půl miliardy.
Kozák: Víš, co je šílený?
Plíšek: Šílený je, že kdyby měl větší auto, tak to odveze všecko, všecko.
Kozák: Přesně tak, 2 miliardy. Všude tady jsou kamery. Nikoho by ani nenapadlo, že by byl někdo tak drzej a pokusil se ukrást takovej balík. Po Císařovi je samozřejmě vyhlášeno pátrání.
Plíšek: Co ten řidič?
Kozák: Vrátný ho neviděl. Z auta vůbec nevylezl.
Plíšek: To není bezpečnostní agentura, to je chráněná dílna.

Anděl: Máš výjezd, jo?
Plíšek: No, operační nás posílá na Prahu 10 (koukne do telefonu), nějaká krádež ve firmě.
(Podá telefon Andělovi.)
Anděl: No tak to je fakt průser, ne? Tohle se snad ani nedá ukrást.
Plíšek: Prosím tě, půl milionu, to je dneska běžný.
Anděl: Vašku, prosím tě, koukni se pořádně.
(Plíšek se podívá a vidí částku 500 milionů.)
Plíšek: To snad ne. To se musel operační splést. Ty vole, to by musel bejt vagón.

(Korejs chválí Kozáka o odchází.)
Anděl: Co mu je? Se bojí, že by si nestihl na zítra udělat hlavu, nebo co?

Landa: Když se takovéhle dívenka zničehonic objeví na srazu nácků...
Anděl: Tak se zamilovala do Hitlera.
Pražák: Jenže zjistila, že je mrtvý, tak si vyhlídla někoho mladšího.
Anděl: Ale stejně zaníceného.

Korejs: Co jsi to zase včera vyváděl? Ty jsi včera večer v baru bez příčiny napadl dva muže.
Kozák: Jak bez příčiny? Chtěli uspat holku, tak jsem je jenom zadržel a zavolal místní.
Korejs: Jenom jsi je zadržel? Já tady mám lékařskou zprávu obou. Kdyby v tunelu potkali rychlík, tak dopadli líp.

Pražák: Rejstříky taky čisté. Kde jim pánbů přidal na síle, musel jinde ubrat. Jako svědci jsou naprosto nepoužitelní.