(Poté, co se Sršeň musel rozdělit o svačinu s podezřelým.) Anděl: Hele, vzali jste mi taky něco? Kozák: Ty nedostaneš nic. Za trest. Ale řekni si Víťovi, ten toho měl hodně.
(Anděl najde v poli batoh a občanku s věcmi Ondřicha a pak najde samotného Ondřicha při příchodu v kanceláři.) Anděl: Pan Ondřich? (s úsměvem) Ale dobrý den. Hezká bitka, co? Tohle náhodou neznáte, co? (Vytáhne batoh.) Hele, to je vaše občanka a mobil taky váš, že jo? A ty klíče asi taky, co?
Kozák: Zítra jedu s doktorem Boháčkem vyslýchat obviněného do Liberce, tak jestli ti nevadí, že budeš chvilku pasivní kuřák. Anděl: To je super, alespoň si odkašlu.
policista Landa: Pak jsou tady chuligáni. Ti kolikrát ani nedorazí na zápas. Domluví si fight s konkurenční bandou od soupeře, tzv. třetí poločas, zmydlí se nekdě v lesíku nebo v parku. Pak se jdou ožrat. Teda ti, co nepotřebují na chýru.
(Korejs si prohlíží seznam 8 stanic, které s ním chtějí rozhovor.) Korejs: No, nemůžu dát rozhovor všem, to bych vypadal jako blbec. Tak vybereme jenom ty největší. (odškrtne 3) Moment, tahle je naše. (odškrtne 4.) Tyhle jsou ovšem veřejnoprávní a tahle nám dost pomohla. (odškrtne další 4) Onufráková: Takže to znamená úplně všem.
(Do hospody vtrhne razie.) radikál: Co je? My si chceme jenom v klidu posedět. policista Landa: Tak v klidu? Tak to pojedeme k nám, ne? Klidnější místo k sezení nenajdete. (začne obcházet, koho odvede s sebou) Ty a ty, vy dva už platíte. Hitlerjugend, zvedej se. Ty taky, ty jsi nalitej. Tady můj oblíbenec. oblíbenec: Proč zase já? policista Landa: Bez tebe by to byl zkaženej večer. (přejde k dalšímu) No ty ne, (poplácá ho po tváři) ty drž hubu a přemýšlej o sobě. Tak čauky. radikál: Mňauky, vole.
(Do hospody vtrhne razie.) policista Landa: Tak, kluci, tak si prohlídnem občanky, ne? radikál: Nemáš důvod, vole. policista Landa: Důvodů je dost. Chceš je vyjmenovat, bramborová hlavo?
Korejs: Zavři mi dveře, prosím tě. Kozák:(stojí u Korejse) Vždyť jsou zavřený. Korejs: Ty máš vždycky dobrý fóry. Ale já jsem myslel zvenku. Kozák: Já jsem ti rozuměl. (Kozák odejde a zavře dveře.) Korejs: To je debil.
Anděl: Prosím tě, Víťo, za jak dlouho na to přišli, že jim v tom autobuse chybíš? Sršeň: Na hranicích v Mikulově. Plíšek: No, počkej. Ani manželka si toho nevšimla? Sršeň: Ta spala. Anděl: No, že někoho zapomněl zájezd na pumpě, to už jsem slyšel. Ale že se to někomu během jedné cesty stalo dvakrát, cestou tam i zpátky, tak to už je moc. Plíšek: Když jsi tak nenápadný, proč nepracuješ pro Sledku?
Plíšek: Mám jednoho kamaráda. Je to šéf středočeských autařů. My jsme spolu začínali... Kozák: Na místním oddělení na Břevnově. Plíšek:(udiveně) Jak to víš? Kozák: Vždyť jsi nám to říkal už asi třicetkrát. Plíšek: Opravdu? Kozák: No jo. Plíšek: Tak pardon.
(Plíšek ohledně sledovačky v lese.) Plíšek: Tak to jsi namydlený, protože v lese se utajeně sledovat nedá. Kozák: Ledaže by ses převlékl za zvířátko, Václave. Plíšek: Za Jelena.
Plíšek: No jo, prošel kurzem přežití. Extrémní výcvik. V terénu byl prý dobrý. Ale jinak si nebyl schopen udělat ani řidičák. Pražák: Výborně, takže se mi zakope někde v lese a přežije tam zimu. Kozák: Musí přece taky něco žrát, ne? Přece nebude živ jenom z kořínků.
Pražák: Ty vole, kde já ho budu hledat. Kozák: Jenom klid. Zjistíme, kde všude to může znát. Kam chodil do školy, kam jezdil na tábory, kam jezdil na hory, kde byl na vojně. Podíváme se do jeho minulosti. Třeba i do třídních knih, tak, jak by to udělal Cimrman.
vysílačka: Osoba zadržená. Je to Ivana Zábranská, sestra pachatele. Plíšek:(s úšklebkem sám pro sebe) No, zadržena pod odborným vedením plukovníka Korejse.
(Anděl s Pražákem vzpomínají na jeden svůj případ.) Pražák: Co kdybychom tam vlítli? Anděl: Jako minule, jo? Rozsekané dveře, frajer na čtyřech s koulí v hubě. Víťa si doteď dopisuje s ekonomickým.
(Korejs se rozčiluje na poradě.) Korejs: Takže my ani nevíme, jestli nám po Praze lítá jeden šílenec s pistolí, nebo dva, takže do médií pustíme identikity rovnou tří. Tří úplně, ale úplně odlišných frajerů. To se potom nedivte, že nás mají lidi za blbce.
Anděl: U nás v baráku, jak se někde něco šustne, tak se to ví hnedle na recepci. recepční: Nebo v kuřárně. Anděl: Nebo v kuřárně. Jenomže já nekouřím a hlavně chytré a hezké holky nechodí do kuřárny, ale vždycky sedí na recepci. recepční: A copak tak důležitého by vás zajímalo? Anděl: Drby.
(Kozák vidí v televizi rozhovor kluka na přístrojích s reportérkou, i když mu Anděl řekl, že nemůže mluvit.) Kozák: To si ze mě děláš prdel? Anděl: Co co. (Ráno vejde Anděl do kanceláře.) Sršeň: Jo, Vašku, díval ses včera večer na zprávy? Byl tam ten náš pobodaný. Plíšek: Nekecej. Já myslel, že nemůže mluvit. Že je na přístrojích. Že má hadičky. Sršeň: No, a přitom vyprávěl jak Bože Němcová pohádky.