Případy 1. oddělení

(Anděl s Pražákem, poté, co dostanou pochvalu od plukovníka Jeřábka, stojí přede dveřmi.)
Sršeň: Co je? (Otevře jim dveře.)
Pražák: (nadutě) Díky moc.
Sršeň: Jo tak, hvězdy. Tak alespoň bůra, ne, za dveře?
Anděl: Tak fajn... (Dá mu dvacku.) Tak ještě třikrát. (Víťa zavírá dveře.) Ne, počkej, nezavírej to.
Pražák: Jo, nech to. Co kdyby sem někdo nakoukl. My se za své úspěchy nestydíme.

Anděl: Pojeď se mnou, já tě pak hodím domů. Stejně tím směrem bydlíš. No a Báře řekneš, že se bojím tmy, ne? Fňuk fňuk ty vole.

Vojíř: Sebevrah se vždycky bodá na holé tělo. Navíc, tenhle kluk je bodnutý třikrát. Tak mi řekni, jak vážný důvod by musel mít, aby snášel tu šílenou bolest, aby to vypadalo jako vražda.

Kozák: Ty jsi říkal, že nemá holku a že je pořád sám doma? Co tam celou tu dobu dělá?
Pražák: No co asi?
Kozák: Tak asi to, co všichni mladí. Sedí u počítače.

Plíšek: Jak dlouho jsi mluvil s tím klukem?
Anděl: Já nevím, asi tři minuty.
Plíšek: Nemáš pocit, že ti lhal?
Anděl: Víš, Vašku, ono přes všechny ty hadičky, infuze, přístroje a léky, co měl v sobě se nonverbální ukazatelé lživé výpovědi posuzují dost těžko.

(Anděl se vrátí do kanceláře celý promočený, jak tahal z vody důkaz.)
Plíšek: Otravujete ředitele s potápěči a tady máte přitom takový talent.
Pražák: Proč jsi nezavolal alespoň výjezd?
Anděl: Pánové, prosím vás, věnujte se případu, jo? Já s nasazením života zajišťuji důkazy a vy ještě kecáte blbě.

sekretářka: Volalo operační. Nějaká holka našla ten váš hledaný batoh. Nahlásila to přes tu televizní výzvu.
Kozák: Tak to je skvělý.
sekretářka: Iveta Machová, ročník 1982.
Kozák: Mockrát děkuji, pošlu tam výjezd.
Anděl: (Vytrhne mu lístek s adresou z ruky.) Ukaž, já tam sjedu. Ročník 82, jo? To by nakonec mohl být zajímavý případ.
Kozák: Ty jsi ale hovado.

Kozák: A co ty jeho hadry? Ty můžeš vyzvednou po cestě.
Anděl: No, počkej, vždyť už jsem tam dneska byl.
Kozák: Hele, až ti bude jako Plíškovi, tak si tohle budeš říkat po každý cestě z hajzlu.

Anděl: Kdybys hledal zeťáka, tak tenhle kluk je ideální. Žádné buchty, žádní kamarádi. Žádné problémy. Prostě nic.

Anděl: To bude loupež. Tak to necháme obvodu.
Kozák: Ty jsi typický operativec. Jakmile není pachatel na dohled, tak od toho dáváš ruce pryč. Hele, máme tři bodnutí, kritický stav. Já myslím, že tady není vůbec co řešit. To je pokus o vraždu jako prase. Je to naše, hochu.
Anděl: Ještě, že jsi tady. Jiný vyšetřovatel by to přehlédl a já bych neměl do čeho píchnout.

Anděl: V kolik jste se vzbudil?
lodník: Tak kolem sedmé.
Anděl: A nevšiml jste si něčeho podezřelého?
lodník: Já se moc nerozhlížel. Čekal jsem kámoše, a tak.
(Z jeho lodi vyjde žena.)
Anděl: Jo, kámoše. Vy mi toho asi fakt moc neřeknete.

(Anděl přijde na místo činu a rozhlíží se po reportérce Skopcové.)
Anděl: Tak to nebude pro nás. Jak tu není Skopcová, tak to není vražda.

Anděl: Ženský zajím, jestli máš všech pět "P".
Sršeň: Ty nějaká máš, jo?
Anděl: No jistě. Přitažlivý, perspektivní, pohotový, potentní.
uklízečka: (Vejde.) A taky pěkný prase.
Anděl: Tak pardon, no. Ale to je taky na "P".

(Do kanceláře vlítne rozhořčený Korejs.)
Korejs: Co to je?
Anděl: Coby? Úřeďák, vždyť to tam je napsané, ne?
Korejs: Nech si ty blbý fóry. Ty máš nějaký papíry na dislexii nebo co? Asi by sis je měl pořídit.
Sršeň: (Nakoukne.) Jo, ty jezdíš domů "výtachem", jo?
Anděl: (se smíchem na rtech) Ne, já bydlím v přízemí.

(Pražák překazil Sršňovi dovolenou tím, že řekl cestovkám, aby je nebrali.)
Sršeň: (do telefonu) Tak co, Sršňová, kam letíme? Počkej, co že ti řekli? No ale já přece za to nemůžu. Tak to je bezvadný, pojedeme na zimu k Mácháči.
Anděl: Jste bez peněz, jo?
Sršeň: Ale ne, manželka obíhá cestovky a chce koupit nějaký last minute k moři. Ale oni už ji ze třetí vyhodili.
Anděl: No, to snad ne. Jak je to možný? Chápeš to? (Anděl i Pražák se začnou strašně smát.)
Sršeň: Chlapi, vy jste fakt volové.

Anděl: Tak co ten Mrha, je to na vazbu?
Kozák: No jasně. Ještě to zkoušel u doktora. Zádíčka že má bolavý, nemocný. Polohovací postýlku že potřebuje.

Kozák: No, domrhal jste, pane Mrha. Už jste domrhal.

Pražák: (při usvědčování) V jednom jste nám, pane Mrho, opravdu nelhal. Říkal jste, že nevyhodíte jedinou účtenku, jediný doklad. Jenže tenhle jste vyhodit měl.

Kozák: Václave, ty seš vlastně už tak trochu civil, ne?
Plíšek: Takže jako už tady nemám jako ani být, jo?
Kozák: Neboj se, Já ti ukážu, kde bys mohl být opravdu užitečný.

Plíšek: Největší hajzl je vždycky objednavatel. Ten by měl dostat největší flastr.
Anděl: No tak tos nám řekl fakt novinu. Ale jak máme toho Turka přesvědčit, aby proti Mrhovi vypovídal, to nám neřekneš. Nemám jít náhodou na ulici sebrat nějakého siláka, aby šel Turkovi rozbít držku?

vedoucí cestovky: Pan kapitáne, co Janotka provedl? Já jen, že mu sem dneska ráno manželka donesla kufry, tak jsem si myslela, že...
Anděl: Myslela jste si dobře. (Zašeptá jí do ucha.) Nechtěl doma mít nádobí.

Korejs: To jste si všimli až teď, že se změnil čas, jo? To sis nemohl ty data ověřit, Anděl? Co asi mám říct nahoře? "Kapitán Anděl si zapomněl přeřídit hodinky."

Pražák: A co ještě prověřit toho domovního Mrhu?
Korejs: S tím Mrhou akorát mrháš čas.

(Pražák si opět střílí ze Sršně. Snaží se mu překazit koupi dovolené.)
Pražák: (v cestovce) Ona to manželka možná spletla, víte? Ona je trochu... jak bych vám to... ona má takovou nemoc, víte? Neustále chodí po cestovkách a objednává zájezdy, které jsou ve slevě. Já pak musím zase jít a všechno to rušit. Tak tu cestu na Bahamy asi objednala jinde. No, musím hledat dál. Ale to jméno si určitě poznamenejte. Sršňová. Pro jistotu. Nikdy nevím, kam vyrazí.
vedoucí cestovky: Dobře, děkuju. Jo, a můžu na to upozornit i další kolegy jinde.
Pražák: To budete velice laskavá. Děkuju moc.

Pražák: Ale proč by vrah volal odsud? Není lepší volat z budky nebo z anonymní sim karty?
Anděl: A co když tam dělá nějaký záletník, který přitáhl domu filcky nebo kapelu? Nepošleme tam Víťovu starou?