Případy 1. oddělení

Plíšek: To víš, u policie to je jako u akrobatů. Kdo umí, ten umí. Kdo neumí, je v GIBSu.
Kozák: To je hodně smutná legrace.

Plíšek: Jak jsou na tom ti policajti?
Kozák: Jeden bez zranění, druhý prostřelené rameno. Oba v šoku, podle psychologa.
Plíšek: Kdyby mně ukradli služební auto, tak jsem taky v šoku.

Korejs: Příští týden se koná v Solenici mordpárty. Náš oblíbený sraz mordpart. Organizuje to Tomáš Kozák. Budeme hostit "Ostravaky" a "Brňoky", tak ať se blejskneme. Čili, kdo nemusí žehlit, nemá dosah a má v pořádku játra a ledviny, tak ať se dostaví.

Markvart: Já jsem si našel literaturu a tam jsem se dočetl, že prakticky neexistuje, aby homosexuál nenáviděl ženský. Akorát jsou mu ukradený.

Kozák: Ty moc dobře víš, že pokud si nevzpomeneš, každý soudce nám na základě vraždy povolí u tebe domovní prohlídku. A to by v tom byl čert, abychom tam něco nenašli, protože v tom jsme opravdu dobří, a to ty víš. A možná, že tam najdeme ta tři plátna související s tou vraždou.
Horčička: Ne, ta plátna, to vím, kde jsou ta plátna. Vím přesně. A můžeme okamžitě tam jet, pánové, protože já s tím nemám nic společného, s tou ženskou. Já vůbec... Já vůbec nevím, kdo to je. Opravdu. Opravdu nevím, jak se jmenuje.

(Ve výslechovce.)
Horčička: Podívejte, že jste to vy (myslí Sršně), tak já si na vás zatím nebudu stěžovat. Zatím. Tak já se loučím.
(Dovnitř vlétne Kozák a popadne Horčirku.)
Kozák: Tak dost, sedni si. Jako několikrát trestanému recidivistovi ti přece nemusím říkat, jak se máš na policii chovat.

(Sršeň vyslýchá Horčičku.)
Horčička: Papíry v pořádku, všechno v pořádku, tak já půjdu.
Sršeň: Moment.
Horčička: No, co je zas?
Sršeň: Neříká vám ta fotka něco?
Horčička: No, fotka, no. Co by mě to mělo asi tak říkat? Jsou v nějakým tom... v obchodě. A vůbec, co je tohle za nesmysl?
Sršeň: Co jste tam dělal?
Horčička: Pánové, víte, kolik já musím obchodů za den oběhnout a tak dále? A vy se mě v každém zeptáte "Co jste tam dělal?". Vy jste se snad... Kdybyste mě vyfotili třeba v pekárně, tak co vám řeknu. Že jsem tam kupoval kondomy, nebo ložiska, nebo něco takového. Vůbec, co to je za blbost tohleto. Vemte si to. Je to rozpatlaný, rozšmrdlaný. Kdo vám vůbec řekl, že jsem to já?

(Rudík maluje z hlavy portrét Fialové a ten se naprosto shoduje s její fotkou.)
Rudík: (zaraženě) To mě jako zkoušíte z kreslení, nebo co?

Rudík: Měla na sobě džíny za pětikilo, vyblitě tyrkysový top s flitry. No prostě kurví kroj.

Kozák: Jdu nahoru, jestli kluci nějak pokročili. Čau.
Vojíř: A to já jdu domů.
Kozák: Ty se máš.
Vojíř: Vidíš? Kdyby ses líp učil, mohl jsi jít taky.
Kozák: No, tos mi řekl brzo. To už nestihnu.

Korejs: (k Andělovi) Prověřil jsi ty bytaře? Ne. Ty se flákáš po hospodách a z nějakýma alkoholikama řešíš dámské prdele, co?

(Anděl vyslýchá štamgasty v hospodě ohledně podezřelé.)
Anděl: Kdybyste ji viděl, poznal byste ji?
štamgast: Kdyby měla lepší zadek a pořádné kozy, tak bych si ji prohlédl líp, jenže neměla.

Korejs: (k Andělovi) Tady máš klíče od jeho bytu. Prober tam všechny písemnosti, které tam najdeš. Všechno, co se může týkat těch jeho styků, nebo těch obrazů. Rozumíš? Všechno, co by nás mohlo dovést k pachateli. A jestli bude mít koule nebo kozy je mi srdečně jedno.

Pražák: Ten chlap měl výborný fígl. Vždycky upustil berli a čekal, která mu ji podá. (k Andělovi) Měl bys to taky zkusit.

(Pražák vyslýchá dámy, které znaly zavražděného.)
vyslýchaná: U něj doma jsem nikdy nebyla. Scházeli jsme se každou středu ve vinárně. Doma říkám, že mám keramiku.
Pražák: Kdy jste s ním mluvila naposledy?
vyslýchaná: Minule jsem nemohla, to měl manžel oslavu, ale volali jsme si. Naposledy minulé úterý v poledne. Byl na procházce v centru a chtěl abych za ním přišla, ale nemohla jsem.
Pražák: A co jste ten den dělala?
vyslýchaná: To jsem jako podezřelá? Každé úterý chodím s kamarádkou plavat. Já jsem spíš myslela, že se zeptáte, co budu dělat tuhle středu.
Pražák: To nemusím, to vím. Máte keramiku, že jo?

(na poradě)
Korejs: Co ten telefon?
Anděl: No, zatím jsem z něj vytáhl asi šedesát kontaktů. Poslední hovor nějaká Veronika, úterý 12:07.
Pražák: Nespletl ses? Není tvůj?

Plíšek: To udělala ženská. (Korejs a Anděl se na něj nechápavě podívají.) No znáte seriál Hříšní lidé města pražského. Když Rada Vacátko uvidí v bytě překrytou mrtvolu chlapa, okamžitě věděl, že to udělala ženská. Ona se té mrtvoly bála.

(Anděl dělá průzkum v liduprázdné restauraci.)
Anděl: Kdy jste ho viděl naposledy?
výčepní: Tenhle týden. V pondělí nebo v úterý. Tuším někdy odpoledne.
Anděl: A byl sám?
výčepní: Víte co, byl fofr.
Anděl: Tady fofr, jo?

soused: (o mrtvém) S nikým se moc nebavil. Párkrát jsem mu pomohl s nákupem. Ale jenom do předsíně. Dál mě nepustil. Neměl jsem potřebné vybavení.
Anděl: Jak to myslíte? (Soused naznačí rukama poprsí.) Jo takhle.

Plíšek: Hele, nemáš nějakého známého na plicním? Mně umřel kamarád, víš? A já nevím na co, tak bych to chtěl zjistit. Trošku kašlal krev.
Vojíř: Kouřil?
Plíšek: No, kouřil, no.
Vojíř: Zhruba tolik, co ty?
Plíšek: To já nevím, prosím tě. Jak to mám vědět.
Vojíř: Tak počkej. (zvedne telefon a volá) Ahoj, Mílo, tady Vojíř. Vydržíš ještě chvíli na ambulanci? Pošlu ti tam kamaráda. Díky, ahoj.
(Plíšek kroutí očima.)

(Poté, co se prokáže, že měl Pražák pravdu, i když Korejs stál od začátku proti němu.)
Anděl: Je to borec.
Kozák: To teda je.
Korejs: Se neposerte.
Kozák: Je to vůl.
Anděl: To teda je.

sestra na recepci: Jak že jste říkal to jméno?
Anděl: Plicka.
sestra na recepci: Filcka? To si děláte srandu, ne? Filcky tady opravdu nemáme, pánové.
Anděl: (přehnaně artikuluje) Plicka!
sestra na recepci: Plicka jako plíce, jo? Musíte pořádně vyslovovat, pane.

(Soudce nechce vydat povolení k prohlídce pro nedostatečnou specifikaci pokoje na ubytovně.)
Sršeň: Pane soudce, prosím vás. Nám jde o čas. Kluci, tedy kolegové, stojí za dveřmi. Fakt se nepleteme. Opravdu jsme si to prověřili.
soudce: Jestli stojí za dveřmi, kluci kolegové, tak určitě nebude problém doplnit chybějící údaje.

spolupacient: Hele, nevadí, že mám tu televizi natočenou takhle k sobě, co? Jé, hele, bude Kriminálka New York. No jo, to je nejlepší seriál. Tam jsou nechytřejší policajti, co znám. A ne jako u nás, to... (Mávne rukou.)
(Plíšek kroutí hlavou.)

sestřička: Tady vyplňte, koho chcete informovat o svém zdravotním stavu.
Plíšek: Já? Nikoho.
sestřička: Tak snad alespoň zaměstnavatele.
Plíšek: No toho už vůbec ne.