Přístav

(Libuše a Kobliha vybírají básničku do divadelního představení a Alois luští křížovku).
Libuše recituje...
Alois: Hele, druh ženy na tři... Jo! Už to vím. Muž!!

(Milena a Ivana se baví o ceně dítěte)
Milena: A já když vidím dítě, tak jsem z toho úplně na měkko. Já jsem jak to vajíčko na hniličku. Kolik vlastně stojí takovej svišť?
Ivana: Milenko, to přece nemůžeš takhle počítat. Viš, kolik radosti mi už Markétka dala?
Milena: No a to je přesně ono, teďka jsi to nazvala. Tys to řekla úplně přesně. A přesně kvůli tomudle já mám tu dilinu.
Ivana: Co máš?
Milena: Tu dilinu. Jako ta dilina. Je to podobný to slovo vod tý diliny.
Ivana: Jó, dilema?
Milena: A přesně tuhletu já mám, no.

Milena: Tak se smějte. Já se taky směju. To my s Radimem se budeme smát naposledy, protože kdo se směje naposledy, ten se směje poslední. Kep smajlink.

Radim: My budeme honorace, Mili. My budeme šlechta.
Milena: Co? My jsme...šlichta.

Pepa: (opustila ho žena) Člověče, je to peklo, mně ti už zbylo jenom to žrádlo.
doktor Jonáš: No to vidím. Tloustneš, máš všude samý fleky od žrádla...
Pepa: No jo, já prostě nemám ženskou.
doktor Jonáš: No, ale v lednici ji nenajdeš!