Private Practice
(Private Practice)
Soukromá praxe Chirurgů
Po první sérii, klasická oddechovka z doktorského prostředí, potěší návaznost z Chirurgů. Které to ovšem určitě nepřesahuje. Každej díl se snaží bejt dojemnej nebo alespoň na mě to tak působí. Opět se tady najdou poměrně zajímavý a kontroverzní témata. Poteší spousta povědomých tváří z jiných seriálů ve vedlejších rolích. Zatím je to tak 70% a jsem zvědavej co se bude dít dál.
Druhá série mě hlavně svým závěrem napnula až k prasknutí. Pořád se to drží těch kontroverzních a zajímavých témat. Snaha o dojemnost nějak polevila. Tím pádem je to pro mě za 80%
Třetí série je pro mě zatím absolutní a možná i nedostižný vrchol. S postavami už jsem se sžil, vysloveně mám rád Sama (už v Za rozbřesku byl skvělej) a Coopera (kterej mě naopak štval v Prison Breaku), stejně tak jako mě pořád vytáčí Naomi a Violet. Opravdu celá série byla napínavá, potěšilo protkávání s Chirurgama a vyvrcholila závěrečným dílem u kterého propuklo takové slzavé údolí jako už dlouho ne. 90%
Po dokonalé sezóně přišlo vystřízlivění, tahle série mě nějak nebavila a proto 70%
I po páté sérii jsem si jistej, že Violet je možná mnou nejnenáviděnější postava posledních let. Už pouhou přítomností mě neskutečně irituje a to jak se chová a do všeho kecá mě tak hýbe žlučí. Jinak je pátá série Amelie, celou si ji ukradla pro sebe. Od prvního drinku až do vysilující porodního finále. Zajímavou linku napsal i příběh Coopera, Charlotte a Masona, k tomu příjemně potěšil i nový článek Jake a po závěru jsem docela zvědav, jak se všechno vyvrbí. 75%
A přišla poslední sezóna a s ní až netypické milosrdenství od Shondy. Čekal jsem tragedii a dostal jsem sérii ve které měla každá z postav šanci uzavřít svůj příběh než se za nimi naposledy zavře výtah. Nezbývá než se opravdu naposledy rozloučit s jedním z nejlepších seriálových párů Cooperem a Charlotte, ponechat svému osudu sympaťáka Sama nebo skvěle nedokonalou Amelii a vědět, že už nikdy neuvidím jednu z nejotravnějších postav Violet (i když je fakt, že tuhle sérii se držela). Je konec, Private Practice doordinovala, ale bylo to s nimi fajn. 80%
Grey's Lil Sis
Asi jako všichni jsem se k PP dostala přes Grey's Anatomy. První sérii jsem si musela hodně zvykat a málem se nepovedlo - přišlo mi to všechno... moc barevné! Chyběl mi tam nějaký ten modro-šedý filtr ze Seattlu ;) Ale Addison mě udržela dost dlouho na to, abych si postupně oblíbila nové postavy, postupně si zvykla na slunné prostředí L.A. a začala se těšit na každou další epizodu.
Postavy skvělé a skvělí představitelé. Nemusela jsem Naomi a Violet mi neskutečně lezla na nervy (asi jako většině), naopak jsem měla od první chvíle ráda Charlotte a samozřejmě tu vznikl jeden z nejlepších TV párů Charlotte&Cooper! Addison jsem fandila absolutně ve všem, co řešila, a že toho nebylo málo (v GA jsem ji neměla moc ráda). Sam je dobrák až na půdu, kdo by ho nemiloval? Jakea jsem si taky za krátkou dobu oblíbila no a Coopeeer, to byl prostě my man!
Nejvíc na mě zapůsobily linie kolem Amelie a Charlotte, které dost zkusily.
Hlavně zpočátku mě bavily lékařské případy. Často byly dost kontroverzní a já sama koukala, co všechno se mně osobně příčí a naopak, co všechno bych přijala. Tohle bylo vážně k zamyšlení a to mě bavilo. Bohužel se to s posledními sériemi vytratilo až do bodu, kdy v s6 nebyl snad ani jeden takový případ.
Co mě trochu iritovalo, bylo dost časté "přirozeně" vyplývající spojení případů a osobních problémů hl. postav... jestli chápete, co chci říct.
Hudba, podobně jako v GA, byla vždy skvělá.
A nesmím zapomenout na moje absolutně nejoblíbenější chvíle crossoverů, které mě obecně neskutečně baví. I kvůli nim jsem zásadně sledovala GA i PP na střídačku, aby byl dojem ze vzájemných návštěv 100%!
Závěr: PP je hodně fajn, ale přistihla jsem se, že vždycky jsem se víc těšila na nové GA.
Hodnocení: 75%+5% za Charlotte, protože ona je prostě KING!
Slunící se Grey's Anatomy
1. série - 85% - Startovní pozice u zkrácené série, hlavní ženská představitelka a snaha zapadnout do pracovního kolektivu. Bránit se srovnání se začátky v Seattle Grace by byl stejný nesmysl jako předem hlásit, že "už to nemůže být ono". Rukopis Shondy Rhimes se nezapře, ale celková nálada je někde jinde. Zatímco v Grey's Anatomy se stážisté v začátcích hlavně snažili přiučit, nepřekážet a začlenit se, v Los Angeles se po příchodu Addison zkompletoval profesionální tým, fungující komplexněji než je vidět v původním seriálu. To, proč není začátek Private Practice s absolutním hodnocením, je nakonec jednoduché. Jde o pocit, že seriál, který mě od pilotu okouzlí postavami, emocemi i jednotlivými případy, už tu byl a chybí ten jedinečný moment překvapení nad tím, že někdo natočil seriál přesně pro mě. Díky sympaťákům v hlavních rolích (zatím hlavně Cooper a Sam) ale tuším, že tenhle příběh může bok po boku s Chirurgy fungovat dokonale.
2. série - 90% - Ani nelze vyjádřit, jak příjemné bylo sledovat, že Practice opravdu nevznikla náhodou a že osazenstvo Welness zavřelo pusu všem, kteří ho brali jen jako zbytečnou dojnou krávu na fanoušky Chirurgů. Meredith a zbytek Seattle Grace Hospital jsou sice stále o půl stupně výš na samém seriálovém vrcholu, v Los Angeles se ale i přesto začínají dít věci, které berou dech. Lehké počáteční rozpaky ohledně finanční situace vezmou za své ve chvíli, kdy scénáře skočí do přátelsko-romantických vod doslova šipku a nenápadné románky z první série nechávají v přímém srovnání lehce blednout. Brilantní pointou všeho je pak samotný finálový díl, jehož závěrečných dvacet minut je jednou velkou dech beroucí gradací a otevřená vrátka slibují věci téměř neuvěřitelné. Naplno rozjasněná stálice je definitivně tady.
3. série - 100% - Vrchol, který ani nebylo možné překonat. Vztahy mi trhaly nervy od první do poslední chvíle, za hlavní hrdiny a dost často i za pacienty jsem trpěl a nakonec pochopil, že Private Practice se odhodlala žít svým vlastním životem. Crossovery s Grey's Anatomy sice nechybí, ale jsou už jen menším příjemným dějovým upgradem, malou vsuvkou místo vrcholu série. Hlavním důvodem je ale to, že postavy přerostly veškeré škatulky, do kterých se snad dříve daly zasadit a třeba takoví Pete se Samem se i přes krásu a snahu Kate Walsh stali s přehledem jasnými tahouny seriálu. Na druhou stranu Violet jenom potvrdila, že mi k srdci nepřiroste asi nikdy. Otázkou zůstává, jak dlouho se vztahy dají udržet v dosavadní uvěřitelnosti bez toho, abychom se dočkali přívalu nových postav. Ale po takhle dokonalé sezóně by nějaké připouštění obav bylo téměř menším rouháním.
4. série - 80% - Váhavé období. Všichni víme, kdo už je nějakou dobu navíc, všichni víme, co bude ve vztazích kámen úrazu a přesto nám jsou neustávající scenáristické finty po chuti? Tentokrát určitě ne všechny. Hlavně v úvodu totiž autorský tým očividně neví kudy kam a vše funguje hlavně na lásce k postavám. Trn z paty tak vytrhává Lee McHenry a jeho dramatická linka, která nemá daleko k pořádným diváckým depresím. Kamenem úrazu může být pro mnohé fanoušky fakt, že závěr třetí série urovnal vztahové linky k příznivému obrazu a partnerských zvratů je proto méně. Jakkoli je tak příběh díky tomu dospělejší, ne vždy je to k dobrému (a Violet mě i v pevném svazku ničí přímo nesnesitelně). Po uzavření několika dlouhodobých linek (Betsy, Peteova rodina) se nutně dostavil i pocit, jestli by se nevyplatilo skončit při dosud rozumném počtu sérií. Shondu Rhimes jsem ale tehdy podcenil, protože poslední triumfy na sebe dosud nechávaly čekat.
5. série - 80% - Jedno se tomuhle lékařskému komplexu upřít nedá - pořád si drží svůj standard. Ten se sice za poslední dvě série nenápadně sesunul o hvězdu níž, ale na přiměřenou diváckou spokojenost pořád bez problémů stačí. Scénář nahrává velkému hereckému megakoncertu (Caterinu Scorsone nelze než milovat) a běžné případy buď úspěšně citově vydírají nebo za každou cenu překvapují. Obojí mi ale vyhovuje, proto rád přimhouřím oči i nad tím, že kvůli vyššímu věkovému průměru hlavních postav ve srovnání s Chirurgy už je zkrátka o moc důkladněji zkoumat nejde. Navíc Benjamin Bratt je v pozici "kam jsem se to vůbec dostal" právě tím osvěžujícím elementem, který seriálu dovoluje objevovat stále nové vyprávěcí roviny.
6. série - 90% - Šest let uteklo rychleji, než by mi bylo milé a jedná soukromá klinika odchází z obrazovek. A překvapivě na jednom ze svých vrcholů. Navíc kdyby tenhle tým dorazil do cíle v trochu jiné sestavě, než jakou dovolily castingové čachry v ABC, byl by to snad i vrchol úplný. Přesto ale finální sezóna nabízí od první do poslední epizody smršť svěžích nápadů i osvědčených vztahů, ale v žádném případě nejede podle nějakých očekávaných not. Každou postavu čeká soukromé mikrodrama protkané trochu nečekanou, ale dokonale gradovanou linií zmizelé dívky, a když se rozvázal i ten poslední scenáristický uzlík, nemohl jsem se ubránit lehce posmutnělému úsměvu. Možná druhá polovina seriálu hrála na jistotu až moc a občas usínala na vavřínech, vědoma si toho, jak moc máme hlavní partu rádi. Ale ten pocit, že si i ve stínu nezničitelného Grey's Anatomy dokázali najít svou tvář a cestu, mi nikdo nevezme.
herecké alebo osobnostné afekty?
skvele napísaný námet na to, akým smerom sa má uberať lekárska prax. To je bez debaty. Ako člen "psycho - lekárskeho zboru " musím povedať, že po precestovaní Švédska, Nórska ale aj takého Mellbourne je cesta videnia komplexného ľudského príbehu za každou chorobou tou správnou cestou a je už zavedenou. Herecky ale aj osobnostne mi prekvapujúco prekážala preafektovaná Kate Walsh čoby Addison, nedali sa jej komické afekty tvárovej čeľustnej časti nevidiet . a celé to pokračuje strhujúco k odpadu. naprostá vymetenosť scénaristky,ktorá už nevie čím by. vyrezanie dieťaťa z brucha hlavnej hrdinky? kokos,veď takú kliniky by do 24 hodín navždy zavreli a vedenie by šlo do basy. po 15-20 dieloch som pri niektorých počinoch scénara trpela ako jób,hotová sňatková kancelária, pričom Amy Brenneman mi neuveriteľne liezla ako herečka na nervy. v 11 časti som definitívne seriál vymazala z hlavy. priatelia, máme tu sériovú klobásu pre naivných.
Doktořina trochu jinak
Jak jinak, i já se dostala k PP od GA. Addison jsem měla ráda, byla správně praštěná, navíc mám ráda krásné úspěšné ženské, co dokáží něco, co málokdo na světě.
Rozjezd byl trochu pomalejší, první dvě série byly dost rozkouskované, řekla bych takový lepší průměr. Už od začátku bylo ale jasné, že spíš než na doktořinu se bude seriál koncentrovat na osobní životy hlavních postav. A neřekla bych, že to bylo na škodu, spíš naopak.
Pomalu se to začalo rozjíždět od třetí řady, když se mezi stálice zařadila Charlotte, Amelie a Sheldon. Popravdě, nebýt jich, možná by mě ten seriál začal dost brzy nudit, protože Sam, Naomi a Violet mě svým kňouráním občas opravdu nutili mlátit hlavou do stolu.
Od třetí série to byla paráda. Opravdu se povedlo napsat vedlejší lékařské případy, občas dost emocionální. Když jste mysleli, že už vás nic nepřekvapí a horší případ nepřijde, bum, přišel.
Naprostou špičkou pro mě pak byla série čtvrtá a celá dějová linka kolem Charlotte a Coopera, kapku mi z toho lezl mráz po zádech, totéž pak můžu říct i o pár dílech řady páté.
Poslední zkrácená šestá řada nám všechno pěkně a úhledně zabalila, dokonce přišla i s trochu novým pojetím jak kamery, tak vyprávění příběhů, a byla hezkým závěrem krásných šesti let. Finále trošku zklamalo, ale nic není perfektní.
Samozřejmě, najdou se i mínusy, občas zbytečné průtahy a sem tam přehrávání pár herců (ehm), ale i tak zůstává PP mou srdcovkou.
Private Practice
PP jsem začala sledovat hned od začátku. Grey's Anatomy jsem milovala a Addison byla jednou z mých nejoblíbenějších postav, takže jsem byla moc ráda, že bude mít vlastní seriál. Ovšem hned po první sérii přišla stávka scénáristů a já se tak bála, že Addison doordinuje dřív, než stihla pořádně začít, ale to se naštěstí nestalo. :)
Ze začátku mi trochu chyběla akce, kterou jsou Chirurgové nabití, jelikož řeší více závažných případů najednou, ale postupně jsem si zvykla, protože mi to dalo možnost, abych si pacienty lépe zapamatovala a poznala je více, takže se z negativa stalo pozitivum.
Stejně jako v Grey's, i v PP jsou postavy skvěle napsané a během šesti sérií ušli neuvěřitelnou cestu. Takovým snad největším vývojem, který jsem za ty roky sledovala se zaujetím, prošla Charlotte Kingová. Společně s Coopem byli jedním z důvodů, proč jsem si seriál zamilovala. Dalším velkým přínosem byla Caterina Scorsone, která ztvárnila Derekovu mladší sestru Amelii. K seriálu se přidala na konci 3. série a od té doby zářila v každé scéně.
Ovšem mou nejoblíbenější částí se staly crossovery, díly, které navazovaly na Grey's Anatomy a životy postav z obou míst se tak na chvíli střetly.
A takovou zajímavostí byl pro mě výběr herců, kdy se mnohokrát objevili herci v obou seriálech, hráli ovšem úplně jiné postavy. Snad nejvýraznějším příkladem je Sarah Drew, která si ve dvou dílech PP zahrála těhotnou pacientku Judy a později byla obsazena do role April Kepnerové v GA. :)
Konec byl pro mě smutný. Finále nebylo nijak dojemné, spíš mě praštilo to, že po šesti sériích seriál končí a klinika se tak pro nás zavřela...
Adison :)
Na Private Practice jsem se začla koukat především kvůli Kate Walsh (Adison) kterou jsem si moc oblíbyla v Grey's anatomy odkud seriálová Adison šla hledat nový začátek právě do PP, kde to nemá s prací ale ani s muži o moc lehčí :D. Jinak je to směs dobrých a neokoukaných herců takže to aspoň není o ohraných seriálových tvářích, rozjezd seriálu byl sice slabší ale dle mého je díl od dílu a série od série lepší. Plus se mi líbí občasné střetnutí děje s GA a strašně mě baví dějová linka Amelie Sheperdove :D. Okamžité zařezení mezi mé srdcovky.
Super :-)
Na PP jsem začala koukat v čekací pauze na GA. Všechny poostavy jsem si moc oblíbila hlavně Addison. S napětím očekávám co se v dalších dílech bude dít. Pomalu ale jistě se Private Practice zařazuje mezi srdcovky jako je Greys Anatomy. Díl od dílu je lepší. Tleskám :-)
I used to think I was in control of everything. Now, I think life happens and it's our job to just to try to keep up, try to ride it out, try to survive.
Samozřejmě, že si to nezaslouží 90%. Nebo možná zaslouží. Upřímně nevím. Jsem moc zaujatá na to, abych tento seriál zvládla hodnotit objektivně. Protože...
-Grey's Anatomy patří k mým největší srdcovkám
-Addie jsem zbožňovala už od první chvíle, kdy si to nakráčela v tom úděsném kabátu k Meredith a Derekovi -„And you must be the women that's screwing my husband.” Jestli některá postava zvládne z epizodní role vytřískat celej novej seriál, pak je to právě Addie v podání Kate Walsh.
-Seriál hraje na mou citlivou notu, přesně jak to Shonda umí
-Cooper a Charlotte jsou jeden z těch párů, které prostě musíte zbožňovat.
-Amelie. PP nám dalo Amelii.
A nakonec? Troufám, si tvrdit, že mi v celé seriálové historii nikdy nevadila žádná postava tak, jako v PP Violet.#theworsttvcharacterever
Cooper a Charlotte
Dokoukán poslední díl, na kterém byly nejhezčí poslední věty. Sice klišé jako prase, ale co no. Škoda, že tam nebyla další svatba. Čekala jsem od Shondy nějakou hromadnou havárii, tak jsem ráda, že nechala všechny žít. Poslední série mě bavila hodně. Addison a její ztrápený výraz mi od doby co se začala snažit o dítě lezla tak trošku na nervy. V chirurzích jsem jí měla radši. Ještě mi lezl na nervy Sam a Naomi. Ale jako celek to byl výborný seriál. Méně lékařského prostředí více vztahů a příběhů pacientů. Musím zmínit Coopera a Charlotte. Moje nejoblíbenější dvojice, bez nich by to tam byla banda ukňouranců. Takže jo, je škoda že PP skončilo.
To, na co se prostě těším!
Už od prvního roku, co televize ABC spustila tenhle spin off chirurgů(kteří jsou pro mě naprostou srdcovkou) jsem si tenhle seriál zamilovala. Rok od roku jsou lepší a lepší, a aktuální řada s drogovou závislostí je teda opravdu napínavá. Doufám, že si svojí laťku udrží a bude mě hřát ještě po několik let :)
PP
Těžko říci něco jiného než již bylo řečeno, pro lidi, jenž se rádi pousmějí a zajímají je více mezilidské vztahy než nehoda vlaku, či letadla je to ideální seriál. Pro zbytek obecenstva milá oddechovka, ale dámy, myslím, že pokud jste utáhli své drahé polovičky na zajímavosti v GA, tak tady neuspějete. I tak doporučuji ke zkouknutí. Adison stojí za to
srdcovka
Na PP jsem přišla asi po odvysílání 1. serie, U nějakého článku o GA jsem zjistila, že má s Addison spin-off. Hodně mě mrzí, že končí. Všechny postavy jsem si oblíbila. :-)
PP
Tento seriál mě ze začátku moc nebavil a popravdě řečeno do GA má dost daleko. Ale i tak se na něj podívám na každou epizodu však s dlouhými pauzami...