Policejní sbor dostane propustné zrcadlo, které si namontují do vyšetřovny. Zároveň se kapitán chystá na maškarní ples a během toho, jak si zkouší kostýmy, je viděn svými kolegy, kteří jsou přesvědčení, že se zbláznil.
Popelka: Výslech je předivo jemné psychologie. Vyšetřovatel musí být vždy o krok vepředu. Správná metoda křížového výslechu se odvíjí ve čtyřech stupních. Napřed jednoduchými a zdánlivě nesmyslnými otázkami oběť uchlácholíte a dáte jí na oko najevo, že jeho verzi věříte. To je první stupeň. Jednoduše řečeno, obžalovaný si o vyšetřovateli musí myslet, že je idiot. Skarlet Kosinová: No, tak já myslím, že první stupeň se zvládne. Libor Buček: První stupeň bysme mohli přeskočit. Popelka: Ve druhém stupni musíte promyšlenými a rychlými otázkami zdánlivě fungující stavbu argumentů rozkmitat a rozkývat. Stavba se začne hroutit, obžalovaný, aby se zachránil, začne plácat nesmysl za nesmyslem. Skarlet Kosinová: Tak to zní... logicky. Popelka: Stavbu dále podpírá nesmyslnými bláboly, až se začne točit v kruhu. To je třetí stupeň. Alexander Vyšný: Mě začíná být Lojzy teda trochu líto. Popelka: Obžalovaný se točí v kruhu, začíná se mu motat hlava, hledá možnost úniku, ale ta možnost je jen jedna jediná. Skarlet Kosinová: Jaká? Popelka: Doznání. Libor Buček: Franto, tobě bych se nechtěl dostat do ruky. Polelka: Doznání, jako čtvrtý a závěrečný stupeň. Skarlet Kosinová: No,tak bezva. Teď ještě, aby se měl Lojza k čemu přiznat. Polelka: Vykroutím ho jako hadr.
Kapitán: Zdál se mi sen. Přišel za mnou policejní ředitel, říhl mi do ucha a pak se mě zeptal, jestli chci vědět, kde je u nás nejhorší služebna v republice a já blbec, já blbec jsem řekl že chci. Jestlipak víte, kam mě zavedl? Zavedl mě ke dveřím známé kanceláře a když jsme vešli dovnitř, tak jsem zjistil, že vevnitř sedí Franta! Popelka: Šéfe, snad nechcete říct, že jsem tam seděl sám? Kapitán: Ne, kousek vedle tebe ležela Scarlet! Popelka: Fakt, jo? Kosinová: Vedle Franty? Kapitán: Ano. A u vedlejšího stolu datloval do počítače Višný. Višný: Ja jsem tam byl taky? Kapitán: Jo! Višný: Tak to se omlouvám, kapitáne. Kapitán: No, proto. Bůček: Šéfe, a kde jsem byl já? Popelka: Tys byl tutově na dovolený! Kapitán: Ale prdlajs! Bůček seděl na záchodě, protože snědl k obědu zkažený steak. Bůček: Tak to můžeme být klidní. To se nemůže stát, já mám kachní žaludek. Kapitán: Ticho! A do práce, všichni!
(Pepe učí v hospodě kapitána tango, ale načape je Popelka.) Kapitán: Popelka! Popelka, to neumíš zaklepat? Popelka: Sorry kapitáne, ale od kdy se při vstupu do hospody klepe?
Petrželka: Pepe, ten kostým piráta je výborný. Akorát s tou dřevěnnou nohou se nedá tančit. Pepe: To by ti Růženka dala, co? Petrželka: No, to by mi právě nedala.
(Přišlo nové speciální zrcadlo do vyšetřovny) Popelka: Já mám nápad! My ho tam šéfovi našroubujeme jako překvapení, a tak mu uděláme radost! Bůček: Ne my, ty mu ho tam našroubuješ!