Blíží se díkuvzdání a Frankie se může přetrhnout, aby vše stihla. Neustále musí prosit šéfa, který rozhodl, že prodejna bude otevřena i ve svátek, aby si mohla změnit směnu. Když vidí, jak to ostatní moc nezajímá, rezignuje na díkuvzdání.
Pozor následuje podrobný obsah včetně spoilerů
V práci zjistí, že šéfa opustila manželka, a tak se s ním opije. Jenže se na něj naštve, když mu uklouzne, že ho neopustila, pouze byla naštvaná, že na díkuvzdání pracuje, když má přijet jejich jediná dcera. Jde domů a je mile potěšena připravenou hostinou.
Pan Ehlert oznamuje Frankie, že bude muset pracovat na velikonoce. Podle zákonů státu Indiana je ale zakázáno, aby byla prodejna aut otevřena v neděli a jelikož velikonce na tento den spadají, není to možné.
(Frankie leží s kocovinou v koupelně vedle záchodu, Mike a děti na ni koukají.) Mike: Vidíte, děti? Pít se nevyplácí. Frankie: Miku, řekla jsem jim, že mám chřipku. Mike: Vidíte, děti, lhát se taky nevyplácí.
(Brick se ztratil v kukuřičném bludišti, Axl ho hledá.) Axl:(na holku) Můj bože! Pomoz mi prosím najít bratra! Ztratil se. Mám strach! holka: Co má na sobě? Axl: Má na sobě žlutou bundu a žlutou čapku a můj ty bože, je oblečený jako kukuřice. Nikdy ho tady nenajdeme!
Pan Ehlert: Poslouchejte, zisky jsou mimořádně mizerný, proto přecházíme na systém 365 dnů v roce, jako ten motel na silnici 7. Dost se mu daří. Frankie: Počkat, počkat. Chcete tím říct, že budeme pracovat na Díkuvzdání? Pane Ehlerte, to je pěkně ošklivé. Pan Ehlert: Asi jako šlohnout zemi bandě indiánů, ale nejsi za to vděčná?