Průměrňákovi

Frankie: Takže? Co je u vás nového, Axle?
Axl: No, mám novej obor.
Frankie: Výborně, naši diváci si určitě rádi poslechnou jaký.
Axl: No, vezmu si stavařinu, protože Hutch ji dělá taky, takže budeme spolu. A navíc, vlaky mám rád.
Mike: S vlakama to nesouvisí.
Axl: Já myslím, že jo.
Mike: Já vím, že ne. Stavaři staví mosty a domy.
Axl: Proboha, to je stavař? Proč nenazývají věci nějak líp, třeba mostař nebo domař?

(Sue mluví hodně rychle, protože měla kafe.)
Sue: Potřebuješ něco?
Brick: Můžeme si promluvit?
Sue: Jo. Dáme si kafe.
Brick: Proč?
Sue: Protože takhle to lidi dělají, když si povídají. Kafe já zbožňuju. Teda já už kafe měla, ale při kafi se povídá nejlíp. Ovšem ty jsi na kafe malej, dáš si kakao. Takže já jdu připravit kafe a kakao, já kafe můžu, ale ty ne.
Brick: Ne, díky.
Sue: Ale mohli bychom držet hrnky a usrkávat z nich kafe. Teda, ty budeš mít kakao (běží ke skřínce k oknu) a budeme sedět tady u okna (skočí na postel) nebo na posteli (seskočí z postele) nebo na židli, to je má nejoblíbenější. Panebože! Učebnice z pětky!

(Axl telefonuje s Cassidy.)
Cassidy: Co podnikáš?
Axl: Já nic. Jenom si se Seanem hraju v posteli. To znělo divně, nevadí. Hele, jestli seš doma, nechceš se třeba sejít nebo tak něco?
Cassidy: Proč by ne? Mám se u tebe večer stavit?
Axl: Jo, to by šlo. Jen se půjdem se Seanem osprchnout. Odděleně. Každej zvlášť. Prostě, uvidíme se, čau.

Brick: Příště až někam půjdu, vezmu si svoji baterku na čtení.
Frankie: No, víš Bricku, jsi ve věku, kdy se kluci začínají zajímat o holky a naopak. Ty to třeba ještě nemáš.
Brick: Ale jo, mám.
Mike: Fakt?
Brick: A dost. Líbí se mi jedna holka, Harper.
Frankie: Vážně? No teda Bricku. A co se ti na ní líbí? Taky má ráda knížky?
Brick: Ne, přes léto jí narostly prsa.

Axl: Mami, kde je má oblíbená košile?
Frankie: Já myslela, že chodíš rád nahej.

Axl: (uprostřed hodiny mu přišel email, že byl přijat na vysokou školu) Jooo! Jsem tam! Bože můj! Právě jsem dostal oficiální email od East Indiana State. Je to doma! Mám to! Můj Bože! Šmytec! Beru roha! Takže sbohem, tupci! East Indiana je prostě nej! (odhodí učebnici do koše a opustí třídu, poté se vrátí do třídy a podívá se na učitelku) Musím odmaturovat, že jo?

Frankie: No, a je to za tebou.
Brick: Ještě ne. Příští týden má následovat další diskuse. Kdy už budu mít od sexu pokoj?
Frankie: To opadne.
Brick: Dobře, půjdu si prohlížet tvé podprsenky. Nevím proč, ale prý je to zcela normální. A vy chcete, abych byl normální, takže...

Axl: (u pračky) Jakže tohle funguje?
Frankie: Tak jo. No, dáš tam prací prášek, utrhneš lepící pásku a přelepíš poklop. Nastavíš program, a bacha, je to rozbitý, takže teplá je studená a studená je taky studená, ale používej teplou studenou, protože studená žere zbytečně moc vody. Občas to začne trochu poskakovat a ztrácet rovnováhu, tak do toho strč bokem. Pojď, zkus si to.

Frankie: Děti, no tak. Venku je nádhernej den, a navíc vám chci ukázat jednu velkou srandu. Hádejte, co jsem dělala jako malá?
Axl: Pásla dinosaury?

Brick: Mysli si, co chceš, ale v každé knize i ve filmu mají rodiče nejradši nejmladšího.
Axl: Ne, když je nechtěnej.
Brick: To není pravda. Sue?
Sue: Vždyť ti do tří let říkali: "jejda".

Matt: Dobrý den, paní Hecková, pane Hecku. Chci vám poděkovat, že jste zplodil Sue.
Mike: No, většinu dřiny odvedla ona, ale nemáš zač.

Axl: Mami! Táta totálně zmagořil. Prý mám zaracha a zákaz videoher. Přece mi nemůže takhle zdvojovat tresty.
Mike: Tak se nechovej jako dvojnásobnej debil.

Mike: Nazdárek. Jak se vede?
Frankie: Můžeme na slovíčko?
Axl: To ne. Ne! Zmizte! Nechci, abyste se o ten pohovor starali, mám ho v malíku.
Frankie: Vážně, Axle? Aby ses nemejlil. Toho skauta totiž nezajímá jen fotbal, bude zjišťovat, jestli seš kluk, kterýho by chtěli na škole.
Axl: Jo! Já vím, co je to slušný vychování.
Mike: Vážně? Jednou jsi mi na pohřbu nalepil na rakev žvejkačku. Tak se nám nesmíš divit.

Frankie: Chceš snad, aby byl celej tvůj život jako ten sen, ve kterým přijdeš na test úplně dutej?
Axl: Jakej sen?
Frankie: Každýmu se takový sen někdy zdá. Jaktože tobě se nezdál?
Axl: No, protože nejsem šprt. Já mám ve snech lítající draky, co nám chtějí zničit barák, ale pak mě svězou na měsíc, a jamujem tam na kytary.

(Frankie s Mikem řeší Brickovu šikanu.)
Mike: Hodil tě do popelnice?
Brick: Mě to nevadí. Vím, jak se z ní dostat. Nebylo to nic vážného. Občas se mi z těch odpadků začne motat hlava, ale dneska jsem tam našel půlku banánu.
Frankie: Bricku, kolikrát jsem ti říkala, že nemáš jíst věci z popelnice?
Brick: Ty jsi z ní vytáhla dort.
Frankie: (šeptem) Dala jsem ti dolar, abys to nikde neříkal.

Axl: No, přemejšleli jsme a máme tu pár návrhů. Víš, na změny a tak.
Mike: Dobře. Fajn. I já jsem přemýšlel.
Axl: Myslím, že by jí pomohla změna stravy.
Brick: V jistém věku potřebují ženy přejít na jinou dietu.
Mike: Máma není pes.
Sue: Nebo může zkusit vitamíny. Potřebovala by víc železa.
Mike: Nic víc? Tohle vás napadlo? Že je to v mámě?
Axl: Ne. Máme tu ještě jednu teorii. Řekni nám. Jak vám to spolu klape v posteli? Zvládáš ji uspokojit?

Sue: Nechovala se poslední dobou nějak divně? Nebyla třeba nešťastná?
Axl: Jak to mám vědět? Je to máma, skoro si ji nevšímám.

Sue: Bože můj. Máma je pryč. Ona odešla. Co se tady stalo?
Axl: Já nevím. Snědla moje nehty a pláchla. Kdoví, co ji žere.
Brick: A to může? Tati? To může jen tak odejít?
Mike: Máma měla asi blbou náladu. Něco ji tady vytočilo, a asi si potřebuje jen trochu odpočinout.
Sue: A necháme ji jen tak jít? Bože můj. Tak proč tu teda pořád stojíme? Musíme ji rychle najít a přivést zpátky. Máma je pryč. Odešla od nás. Naše máma je pryč.
Mike: Ona se vrátí. Má v kabelce jen dvanáct babek. S tím daleko nedojde.
Axl: Vlastně jen deset.
Sue: Osm.
Brick: Šest padesát.

Mike: Víš, Frankie, pravdou je, že děti občas neposlouchají ani mě.
Frankie: To říkáš jen, protože potřebuješ pomoc, ale mě neoblbneš.
Mike: Ne, vážně. Axl zrovna teď u sebe v pokoji jí šunku. V posteli. I když jsem mu to čtyřikrát zakázal.
Frankie: Jeho smůla. To se mu vymstí, protože já jsem ji koupila ve slevě, a už je dva dny prošlá.

Mike: Ty, Bricku, jelikož Sue neustále mele, celej týden jsem od tebe nic neslyšel. Jak to jde ve čtvrtý třídě?
Brick: Nic moc.
Frankie: Neztrapnil ses před spolužákama, že ne? Je to teprve první tejden, musíš se držet na uzdě.
Brick: To můj učitel, pan Wilkerson. Je to muž, mám radši ženy, líbí se mi poprsí.
Mike: To nám všem, ale teď seš bohužel bez poprsí, musíš se s tím vyrovnat.

Sue: Aaaa, jdu to říct mámě! (vyběhne ze stanu) Mami.
Frankie: Co tam sakra děláte?
Sue: Axl mi přikolíčkoval oko!
Mike: Axle!
Sue: Dost to bolí, ale nesundala jsem si to, abys to viděla.

Sue: Chtěla jsem s tebou mluvit o něčem jiným. Možná sis nevšimla, protože to nedávám najevo, ale mám trochu strach z nástupu na střední.
Frankie: Oo, zlato. Toho se bojí každej, ale bude tam i Carly.
Sue: No, to je právě to. Carly si totiž našla přítele, takže půjde na střední jako dospělačka. Já si jako dospělá připadala jednou, když jsem doplnila kvíz o sexu v časopise. Neznala jsem odpovědi ani jsem nerozuměla otázkám, jen jsem zaškrtávala béčka a céčka.

(Sousedé si přišli vyzvednout poštu, kterou jim Frankie po dobu jejich dovolené vyzvedávala.)
sousedka: Tak jsme zpátky z Baham!
Frankie: (předává poštu) Tady.
Frankie: (předává klec se zvířetem) Jo a tohle. Měla pár mladejch, ale neboj, sežrala je.

(Frankie ukecává paní Rinskyovou, aby pustila Bricka do čtvrté třídy.)
Frankie: Prosím. Prosím. Pusťte ho dál, nebyli jsme ve Francii, ale jsme dobří lidé. Už jsme skoro v cíli. Mám doma pochodeň.
paní Rinskyová: Klídek, mamčo. Brick do čtvrté třídy půjde.
Frankie: Skutečně?
paní Rinskyová: Mám ho ráda. Umí mě rozesmát. Klidně bych si ho tu další rok nechala, ale vás ani za milion babek.
Frankie: Ooo, děkuju. Děkuju mockrát.
paní Rinskyová: Poslední věc. Brick je váš nejmladší, že?
Frankie: To je. Už jste za vodou.

Axl: Doufám, že víte, že jste mě dali na nejdebilnější školu na světě.
Mike: Seděla nám k tobě.