Michael Fry: Takže to vy jste nás sem dovedl? fantom: Ano, Michaeli. Už týdny ovládám každý váš pohyb. Nic nebylo ponecháno náhodě. Slétli jste se tak zpět jako můry k lampě. Každý jeden z vás. Joy: Tedy, to asi nebude úplně pravda. Protože David tu není, že ne? fantom: Ehm, ne. Nevím úplně přesně, proč nedorazil. Lomax: A kde je ten trpaslík? fantom: No, taky nevím, vlastně... Ale to já vám poslal ty dopisy. A ty videokazety. Lomax: Jaké videokazety? Já nic nedostal. fantom: Nicméně, posílal jsem. Všem jsem ji poslal. Ruce nahoru kdo dostal kazetu? Joy: Já jo. pan Jelly: Já taky, ale nemohl jsem ji přehrát. Měl jsi to poslat na DVD. stará dáma: Myslím, že já nic nedostala, ale nebyla jsem doma, takže... fantom: Jistě že jste nic nedostala, nemáte s tím nic společného. Kdo vlastně jste? (Přibelhá se polomrtvá Nicole.) A kdo je ona? Číňanka: Myslím, že potřebuje transfúzi... Teď by se nám hodil Hancock, že, pane Lomaxi? Lomax: Nevyslovuj předemnou to jméno! Ale promiňte, pokračujte v proslovu. fantom: To nemá být proslov! A i tak, stejně už jste ho zkazili! Joy: Ale neříkejte! Mě se líbí! Vážně se bavím... pan Jelly: Můžete prosím pokračovat? Tady dáma je diabetička! fantom: Tak dobře. Důvod, proč jsem vás tu všechny shromáždil... skoro všechny... je ten, že jste před dvěma lety byli zodpovědní za smrt Edwiny Kenchingtonové!