Půlnoční klub
(The Midnight Club)
Flanagan opět brnká na strunu depresivní atmosféry
Seriálová produkce Netflixu má na kontě další adaptaci románu a vcelku zdařilou. Parta mladých pacientů, většinou s onkologickými problémy, se potkají v ústavu, kde jim poskytují péči před odchodem na věčnost. Nová příchozí, jenž také trpí nevyléčitelnou nemocí, má i vidiny, při kterých omdlévá. A jaká atmosféra může vzniknout v takovém zařízení? Hodně hororová. Látky se chopil Mike Flanagan (The Haunting Of Hill House) a opět předvádí svůj um v pojetí depresivně laděných příběhů. Překvapivě tady až tak depresivní není a lekaček je více už v pilotu, jak v celém The Haunting. Jádrem děje je vyprávění členů „půlnočního klubu“, který se schází o půlnoci, a jednotliví aktéři si vykládají různé příběhy. A ty se začnou prolínat s děním v ústavu, což vyústí v mystickou dohodu „kdo zemře jako první, bude zbylé kontaktovat“. Opět musím vyzdvihnout strukturu vyprávění, kterou Flanagan umí na jedničku, přizpůsobuje se i režie a kamera. Herecky by to ale mohlo jít o něco lépe, výkony jsou tak trochu gumové a představitelé hlavních rolí nedokáží přenést tu „hrůzostrašnou“ atmosféru nevyléčitelných lidí. Také je možné, že je to záměr nakonec nevytvářet až tak psycho náladu, ale spíše odlehčenější. Jenže je to poznat i v lekacích scénách, kdy se nakonec jejich efekt trochu snižuje. Ke konci jsem pak už nedokázal být tak vnímavý, jak na počátku.
Vyprávění historek u krbu
Hororové příběhy od Mikea Flanagana mě baví a Netflix mu štědře naděluje prostor. Po velkých úspěších s antalogickými Haunting přichází tentorkát se skupinou teenagerů, kteří mají diagnostikovanou nevyléčitelnou nemoc a nachází se v hospicu. A tihle teenageři se pravidelně scházejí v půlnoci, aby si užili tepla krbu v knihovně a vyprávěli si strašidelné příběhy.
Jenže ty příběhy nejsou zas tak strašidelné, ale spíš fungují pro dokreslování motivací postav, které je vypráví. To by mi až tak nevadilo, ale čekal jsem trochu víc duchařiny kolem (sídlo k tomu přímo vybízelo) a doufal jsem, že se budu víc bát. Osobně mě nejvíc zklamala čitelná linka se sektou a nevyužití postav duchů. Některé linky se uzavřou a některé zůstávají otevřené a bez odpovědi, kdyby náhodou měla být druhá řada. Celkově mám z finále takový mdlý pocit.
Jako neškodná zábava v období Haloweenu to funguje, ale nadšené recenze jako u předchozích seriálů od Flanagana se asi čekat nedají.
Iné, ako som čakala
Tento seriál bol úplne iný ako som čakala. Namiesto hororovej drámy som si pozrela dramatický horor, ale spokojná som. Zvládla som to za 2 dni. Veľmi pekne sa tvorcom podarilo pohrať sa s atmosférou.
Príbehy, ktoré si rozprávali mi až na pár výnimiek strašidelné nepripadali, ale zápletka s tajnou pivnicou a rituálmi bola super. Samantha Sloyan bola od prvého momentu zvláštna, takže tam ten jej vývoj veľmi neprekvapil.
Celkový dojem je ale dobrý a hlavne téma je originálna. Ak bude druhá séria, určite si pozriem aj tú.
Horor za času cholery
Seriál mě zpočátku velmi příjemně překvapil, ale jen do chvíle, kdy šlo o horor s nějakou mysteriózní složkou. Jakmile to začalo být moc o smrti a umírající omladině, tak už to nemělo takový říz. Myslím to tak, že parta smrtelně nemocných, co si vypráví horory, to je prostě originální a snad zlomili nějaký rekord v počtu lekaček, takže to stálo za to a u prvních dílů jsem si byl vždy nejistý, kdy někdo bafne a byl jsme i docela vystrašený. Nicméně pak už to začalo být hrozně depresivní a měl jsem z toho nepříjemné pocity. Nikdo se nerad nedívá na umírající teenky a dvacátníky. Nicméně ani jako horor to nebylo úplně nejvíc kvalitní. Jakmile začala hrát hudba, věděli jste, že něco bafne se stoprocentní jistotou. Vůbec nijak si to nehraje s divákem, nepokouší se mást, stavět atmosféru, prostě to bafne a konec. Samotné povídkové příběhy byly jak kdy, někdy vtipné, jindy děsivé, někdy úplně nudné, a to pro mě bohužel ten se super Rahulem Kohlim o cestování časem, který jsem nějak nemohl překousnout. Docela mě i mrzí, jak se na konci vyvrbila zápletka s rituálem a koncem. Těšil jsem se, že by to mohlo zabrat a nečekal jsme tak zoufalý konec. Sice mi nevadilo, že umřela jedna z postav, ono bylo osvobozující se jí konečně zbavit, ale rozhodně mi vadilo, kdo vyhrál genetický jackpot a vyléčil se... Nejhorší postava. Konec sice dává prostor k pokračování, ale nějak bych to nejraději uzavřel jako jednu sérii a už to nikdy znovu neviděl.