(Kudrnovi se dívají kromě táty Kudrny na televizi, který staví traktor na dvorku.) hlas z televize: Liduprázdná krajina, kde lidský hlas zní cize a nepatřičně. (Ze dvorku se najednou ozve nadávání a rány kladivem.) Kudrna: Sakra, himlhergot! Do hajzlu! Svině práce! Bestie plechová! Krávo blbá! Zasraná! Mrcha jedna! Kudrnová: Štěpánku, prosím tě, jdi se podívat, co se děje. Jdi. Jdi, honem! (Štěpán přijde do stodoly.) Štěpán: Co se stalo, tati? Kudrna: Ukroutil jsem šroub.
Matěj: Nechceš radši srnečka? Nebo prase? (Koukají na divoké prase.) Matěj: Víš, že seš mu podobná? Anička: Já? (Po chvíli mlčení) Matěj: Ále, tomu srnečkovi.
(Matěj neví, která ze spolužaček se mu líbí víc.) Štěpán: No, tak si hoď korunou. Vanzlová bude panna a Studničková orel. Matěj: To teda spíš obráceně.
(Kudrnovi vybírají svatební dárek pro babičku.) Kudrna: Je tu problém, Eliško. Chtělo by to něco levného, vtipného, užitečného, z čeho by měl starý člověk radost. (Kudrna vezme z regálu vrtačku.) Nepotřebovala by babička vrtačku? Kudrnová: Nebuď sobec.
(Celá rodina stojí u sudu s vodou, kam ukládají slepice, aby nemohli sedět na vajíčkách.) babička: Že tejráte starý lidi, to jsem si zvykla. Ale jak k tomu přijde ta němá tvář? otec: Musela jste snad vy stát někdy ve vodě a nemohla si sednout? babička: To přijde, všechno přijde!