Epizoda 1×02 – Kapitola 2: Dotek zla (Chapter Two: A Touch of Evil)
100 %
Pro odškrtnutí/hodnocení epizody se přihlas.
Archie chce říct pravdu o tom, co se slečnou Grundyovou slyšel ten den, co Jasona zabili. Cheryl se snaží vyrovnat s Jasonovou smrtí a přitom se dost pohádá s Betty. Betty je zatím stále naštvaná na Archieho a Veronicu, ale později jim oběma odpustí.
Jughead: Ač šokující ty tři slova byla, nebylo to nic v porovnání s tajemstvími, které Jasonovo tělo prozradilo během pitvy. Jason nezemřel 4. července, jak jsme věřili, ale o týden později.
Cheryl: Jste tady pro mě, že ano? Kvůli pitvě? ředitel: Tohle nemusíme před celou třídou, Cheryl. Cheryl: To je v pořádku, pane řediteli. Stejně by na to přišli. detektiv: To nebude potřeba. Veronica: Počkej, Cheryl, na co přišli? Cheryl: Že jsem vinna.
Jughead: Někomu zvenčí, kdo nahlíží, by usoudil, že tam byli čtyři lidé u stolu. Ale já tam byl a můžu vám říct, že tam byli jen tři. Blondýnka, havraní černovláska a ten nejšťastnější zrzoun ve vesmíru. Pro jednu výjimečnou chvíli jsme byli zase dětmi. Ty jasné Popovy zářivky držely tmu v přístavu. Dávajíc přednost, jako všechny noci musí, ránu zúčtování.
Archie: S Betty bydlíme vedle sebe od našich 4 let. Vždycky jsme chodili do stejné školy, do stejné třídy. Ve druhé třídě jsem měl problémy se čtením a má učitelka, paní Gribrock, říkala mámě a tátovi, abych dostal rok odklad a vše dohnal. Betty nesouhlasila s tím, že bychom nebyli ve stejné třídě, tak mě sama dobrovolně začala denně doučovat. Veronica: Ve druhé třídě? Archie: Jo. Když jsem prošel, díky Betty, políbil jsem ji a požádal o ruku. A ona na to: „Můj malý Archie, jsme moc malí. Zeptej se, až nám bude 18 a já řeknu ano.“
Veronica: Vedeš si skvěle, mami. Lépe, než já tento týden. Hermione: Takhle přežíváme, Ronnie, a naším důvtipem, protože to my, Lodgovy ženy, děláme. Kdyby nás táta viděl. Veronica: Řekl by, že vypadáš oslnivě v tom úboru. Hermione: Snažím se o vzhled Joan Crawford/Mildred Pierce. Jde to vidět? Veronica: Naprosto.
Veronica: Co Moose chtěl? Kevin: Panebože, ani si nemyslím, že on sám ví. Je tak ničivě pohledný jako klasický Montgomery Clift před nehodou. A orientace se mění, ale může se měnit u někoho jako je Moose?
Jughead: Archie. Hodně divné. Tohle léto jsme měli jet na výlet o víkendu 4. července. Což jsi zrušil na poslední chvíli. Je tu něco, co mi chceš říct, kamaráde?
Jughead: Myslíš, že můžu použít smrt Jasona Blossoma, abych se vyhnul těláku? „Sorry, trenére. Jsem moc deprimovaný a vyděšený, abych dělal kliky.“ Archie: Nevtipkuj o Jasonovi Blossomovi. Jughead: Proč? Sardonický humor je můj způsob jak se přizpůsobit světu.
Archie: Dobré ráno, tati. Fred: Nazdar. Kam ses včera v noci vytratil? Archie: Tys to slyšel? Fred: Slyším tě utíkat z domu od tvých 8 let do Jugheadova domku na stromě. Archie: Nemohl jsem spát. Šel jsem se utahat běháním.
Jughead: Myslím, že mnoho z nás, možná celé město, doufalo, že se Jason Blossom 4. července neutopil. Přišli bychom v pondělí do školy a Jason by tu byl nebo by seděl s Cheryl u svého stolu u Popa. To bylo předtím, než bylo nepopiratelně nalezeno jeho nafouklé podmáčené tělo. Mrtvola s kulkou v čele a otřesným tajemstvím, které může být odhaleno studeným ocelovým řezem koronerova pitevního nože nebo neutišitelným tlukotem provinilého srdce.