Betty: Mí rodiče jsou neuvěřitelní, Jugu. Polly je v tom domě zamčená jako Jane Eyrová a co oni dělají? Navzájem si mění hesla a házejí dlažební kostky do okna. Jughead: To bych rád viděl. Promiň, není to sranda. Betty: Je to jako v dobách krize, kdy se lidé buď sblíží nebo úplně odcizí. A my se odcizujeme.
Jughead: Naděje. Slovo tak blízké domovu a stejně tak choulostivé. Stejně tak, jako chceme, aby byl Jasonův vrah dopaden, a aby bylo město, náš domov, opět bezpečný, každým dalším dnem tak naše naděje slábne. Jedno staré klišé říká, že před rozedněním je vždy temno. Ale někdy, je tu jen temnota.
Jughead: Chci vědět víc o té kapele. Jak jste se jmenovali? Fred: Říkali jsme si Fredova kebule. Archie: Počkej, co jsi řekl? Fred: Jo, proto z toho nic nebylo.
FP: Strávili jsme celé léto opravováním starého VW busu. Pamatuješ, jak jsme mu říkali? Fred: Šoust kára. FP: To bylo předtím, než tvůj táta začal hrát. Ve čtvrťáku založil kapelu a pak po něm jely všechny holky. Fred: Byli jsme strašní.
Jughead: Díky čemu se na nějakém místě cítíme doma? Díky teplu rodinného krbu? Díky nějaké přikrášlené a předstírané televizní verzi Amerického snu? Je to snad láska a přijetí? Nebo je to kvůli prostému bezpečí? Nebo ani kvůli jednomu? Je to místo, kde byl zabit kapitán fotbalového týmu. Možná je to jen zapomenutý přístřešek pod schody, kde jsi jen ty, myši a pavouci, jako nějaký bonus ve filmu Wese Cravena.
Jughead: Jedno vám o strachu řeknu. Vždy je poblíž. Strach z neznámého, strach z toho, že tomu budete čelit sami. Strach z toho, že jsou ti nejbližší příšery. Strach z toho, že když jednu příšeru zkolíte, vždy čeká další, která zaujme její místo. Strach, že na konci temné chodby čeká další strašidlo.
(Jughead přijde k Betty oknem po žebříku.) Jughead: Ahoj, Julie. Chůva už má padla? Ještě ses odsud nevytratila, že ne? Betty: Jsou šílení, moji rodiče jsou šílení. Jughead: Jsou to rodiče. Všichni jsou šílení.
Betty: Jsou to měsíce. Musí být důvod, proč máma a táta nechtějí, abych Polly viděla. Ale už mi to je jedno. Archie: O čem se bavíte? Něco, s čím můžu pomoct? Jughead: Pokoušíme se o tajnou operaci, Archie. Jestli tam půjdeme s celou Scoobyho partou, tak budeme prozrazeni.
Jughead: Strach. Nejzákladnější, nejlidštější emoce. Jako děti jsme se bály všeho. Tmy. Strašidla pod postelí. A modlíme se za ráno, které ty příšery odežene. Ač to není nikdy pravda. Jen se zeptejte Jasona Blossoma.
Veronica: Září z tebe pozitivní energie jak z knih od Nicolase Sparkse, Betty. Všechno mi o tom Trevovi řekni. Kevin: Není co říct. Je to jen jeden z Bettyiných zdrojů. Žádná romantika na obzoru.
Kevin: Ty jdeš na rande s Trevem? Ví o tom mamča Cooperová? Betty: Nemám domácí vězení, Keve. Dobře, je mimo město na lázeňském pobytu nazvaném Ženy mezi novináři. Ale stejně to není rande jako rande. Jughead: Právě jsi to tak nazvala. Doslova jsi řekla, že je to rande.
Fred: Čau, Rocky. Archie: Ahoj. Fred: Víš, nikdy bych neřekl, že mi bude chybět tvé hraní na kytaru. Archie: Promiň, tati. Jen se snažím dostat zpátky do herní formy.
Jughead: Každé město jeden takový má. Strašidelný dům, kterého se všechny děti bojí. U nás to byl Thornhill, sídlo rodiny Blossom. S jejich vlastním hřbitovem. A za jehož zdmi byla, jako nějaká gotická hrdinka, chycena do pasti Cheryl Blossom. Stále truchlící pro svého milovaného bratra Jasona. Propojeni ve smrti stejně jako ze života.
Kevin: Můžu si půjčit auto do autokina? šerif: Jdeš na rande? Kevin: Ne, jdu s Veronicou. šerif: Tak jo. Není snad na škole nějaký hezký gay? Kevin: Jo, je. Já.
Archie: Bylo by moc těžký, mě trochu povzbudit? Jughead: Podívej, já jsem už od narození odpůrce konfliktů. Neříct tobě ani Betty nic, byla ta nejlepší možnost.
Veronica: Nevíte, co se tam děje? To se baví o mně? Jughead: Asi tuším o čem. O tobě se nebaví. Takže bych to nechal plavat. Veronica: Jo, ale ty jsi ty a já jsem já. Hned jsem zpátky. Kevin: Jaké to tu vlastně bylo, než se přistěhovala? Upřímně si nepamatuju.
Jughead: Jedna věc byla jasná, Betty a Veronica, nyní B&V, jsou možná navždy. Spojeny. Prošly si peklem, ale přežily to. Toužíme po absolutním výsledku. Ujišťuje nás to, ovšem život je mnohokrát komplexnější.
Jughead: Trenér Clayton, byl kvůli zachování práce a reputace donucen vykopnout svého milovaného syna a jeho kumpány z týmu. To je rozhodnutí, o kterém v té době nikdo netušil, že může mít v příštích týdnech otřesné následky.
Jughead: Dobro a zlo. Světlo a tma. Betty a Veronica. Dvě strany Janovy mince. Díky Bettyině článku, potřeboval Weatherbee obětního beránka, potřeboval z někoho udělat ukázkový příklad.
Jughead: Mělo to cenu, vyplížit se z domu kvůli místní šarádě? Archie: Pomohl jsem jim napsat ten song. Jughead: Není špatný. Rád bych zůstal, ale musím si něco vyřídit s jedním zlým skautem. Zatím.
Jughead: Dostal bych úplnou volnost? Betty: Pomůžu ti a budu dělat korekce. A občas ti něco navrhnu. Ale je to tvůj příběh, tvůj způsob vyjádření. Jughead: Nezní to jako úplná volnost, ale jdu do toho.