Ta hra na kočku a na myš trvá už na šerifův vkus příliš dlouho. Už začíná být unaven tím, jak mu Robin vždy znovu a znovu uniká, jak se mu ze svého lesního úkrytu vysmívá, jak jej zesměšňuje před celým světem. Tohle už musí skončit! I kdyby měl zapomenout na svou vrozenou šetrnost a vypsat na hlavu toho psance odměnu. Odměnu, na kterou by se nachytal někdo spolehlivý, nějaký zabiják na slovo vzatý. A zdá se, že to nebyla tak špatná úvaha. Ať už se ten chlápek, co si říká Carter, nachytal na těch slíbených 500 liber, nebo ať má nějaké svoje osobní důvody, jisté je jedno - a šerif si to při pohledu na fascinující Carterovu hru se zbraněmi uvědomuje: tenhle člověk je ve svém oboru nejlepší, a Robin Hood je už v tuto chvíli mrtvý muž.
Robin: Na kolena! Šerif: Budeš mě muset přinutit! (Robin mu vrazí) Robin: To není žádný problém!
Robin: Muchi, starý příteli, v mém srdci zaujímáš zvláštní místo. Je to... Tohle ti snad říkat nemusím? Much: Ne. (Robin odejde) Much: Ale jednou za čas by to šlo!
Robin: Radši běž něco uvařit! Marien: Protože jsem žena?! Robin: Ne, protože mám hlad.