Nedá-li se pevnost dobýt ztečí, je nutno použít lsti. Kolikrát už Robin se svými muži tuhle taktiku ve střetech s šerifem použil! Jenže ani jeho protivník není nepoučitelný. Naopak. I on už zjistil, že v přímém, rovném boji na Robina nemá. Proč tedy nepoužít stejné zbraně, a nepokusit se vlákat zbojníky do pasti? Půjde jen o to, vymyslet dostatečně věrohodnou a lákavou léčku. A že ani ve středověku nebyla o všelijaké ty vychytralé šejdíře a podvodníky nouze, o tom jistě netřeba pochybovat.
(Zbojníci zastavili vůz, ve kterém jede výběrčí daní a jeho syn v převleku za vesničany.) výběrčí: Jsem chudý farmář. Jedu do města prodat trochu kozího mléka. Djaq:(Podívá se na zvíře ve voze.) To si moc nevyděláš. výběrčí: Nepotřebuju moc. Jen abych uživil sebe a tady syna. Djaq: Nevyděláš vůbec nic. Tohle je kozel.
(Robin a Much při útěku z hradu spadnou do odpadu z hradu.) Much:(ironicky) No krása! Rochním se tu jako prase! Robin: To bys měl být šťastný. Much: Co? Robin: No, to je úsloví. Rochnit se jako prase to je být šťastný. Much: To je ale blbý úsloví! Kdo může být šťastný ve splaškách?