Když jsem si pouštěl první epizody, tak jsem se trochu obával, že to bude seriál jen o životu s dětmi, ale ve finále jsem dostal mnohem víc. Martin Freeman si roli píše očividně na tělo, protože je jako Paul naprosto přirozený, ale i Daisy Haggard je jako Ally super a pak jsou tady jejich rodiče, kteří často přidávají komickou složku.
Za ty čtyři řady to značně vystřídalo tón a z odhlečených až komických situací to často vytáhlo hodně silnou dramatickou linku. Která dokázala udeřit o to víc, že byla jako vytažená ze života a byla to situace, která se může stát každému z nás. Až jsem si ke konci říkal, že se to hlavně soustředí na ty negativní situace, kterými si postavy prochází. Vlastně si cením i toho, že závěr se nesnaží přijít s velkým ukončením, ale místo toho nastiňuje hořkosladký vývoj - stejně jako to dělá život.
Breeders jsou takový zapadlý a přehlížený britský klenot, který však bude hodně těžké někomu doporučovat. Ne kvůli tomu, že by nebyl dobrý, ale kvůli tomu, že občas tne až nepříjemně do živého.